Dnes jsem se vypravila na podzimní toulání Prahou. Navázala jsem tam, kde končily srpnové Šlápoty, tedy na Výstavišti Holešovice. Moje první návštěva patřila Mořskému světu. A přiznám se, že mne trochu dost zklamal. Možná i pro to, že jsem na svých toulkách poznala něco zajímavějšího - ENVI dům v Hradci Králové a i vodní říše ve skleníku Fata Morgana na mne udělali daleko příjemnější dojem. Po prohlídce jsem zapla v hlavě GPS a nechala jsem se navigovat na Letnou k Národnímu technickému muzeu - tady jsem se stavila jen pro Turistické vizitky. Muzea jsem si užila dost se synem a přiznám se, že expozice na ochozech nejsou zrovna mým šálkem kávy. Jen jsem od vchodu zamávala na vrtuli kterou vyráběl můj dědeček trulář v ranných dobách aviatiky a zamířila jsem do protější budovy Národního zemedělského muzea. Nechala jsem se nalákat na avizované předělání expozice a docela jsem se tam těšila. Ani tady mne však expozice moc neoslovila. Asi jsem poněkud staromil ale kráva podle mne patří na zem (a na pastviny) a ne do vzduchu a při vzpomínce na Vodní svět v Hulicích jsem byla z avizované expozice poněkud rozpačitá. Laboratoří Ticha mne provázel jekot o síle lodní sirény, který vycházel od několika malých návštěvníků muzea, kteřé budiž jim odpuštěno, tento styl prezentace zemědělství nemohl zajímat. A tak jsem opustila i tuto budovu a vyrazila jsem kolem historického kolotoče do Letenských sadů. A tady jsem našla to, co jsem marně hledala v muzeu. Klidnou, usínající přírodu, spadané listí a lehký opar nad Vltavou, ze kterého vystupovaly památné budovy na protějším břehu. Procházkou jsem došla přez Nové Město až ke koni a krtkem jsem se vrátla do třetího paneláku od konce Prahy směrem na Benešov. Chyběly mi tam ŠLÁPOTY. Ale i tak to bylo celkem hezké dopoledne