Tak jsem se konečně rozhoupala. STOBu věřím, už dvakrát jsem bez zvláštních problémů shodila asi 6 a tři roky zpátky přes 10 kilo. V prvním případě jsem upadla do euforie, že váha už bude neměnná a vrátila jsem se k pivu, ve druhém případě mě zničil tvaroh. Fantastický kozí tvaroh od našich děvčat. Skoro se stydím - teda vlastně se stydím - bez problémů bych ho dala kilo denně. S padesátkou (padesátkou dvojkou) na krku, substituční hormonální medikací a Triticcem uvidím, jak to půjde. Ale v momentě, kdy si má jedna depilovat - však víte asi co :-) - a musí se nadechnout, se musí začít rychle jednat. Také jsem takový ten absolutistický typ a jsem přesvědčena, že mě přestane bolet i ruka se syndromem karpálního tunelu :-) Když tady tak čtu všechny ty příběhy, kdy borky měly přes metrák a shodily to, klobouk dolů. Nacházím už první den motivaci (s tou potíže nemám, spíš s výdrží :-)) Díky za ni