Už nějakou tu dobu dělám u sebe "opravy", abych u malé dcerky budovala ty správné vzorce - odkládám telefon, přestala jsem mluvit vulgárně (a jakože se na Valašsku mluví fakt sprostě), začala jsem být daleko více pořádná - mí rodiče se chechtají, až se za břicho popadají, když se vztekám, že je doma nepořádek...

No a hlavně jsem se dopracovala do stavu, kdy chystám a jím hromady zeleniny denně. Od začátku jsem trvala na tom, že se naši malé nebudou dávat sladkosti jak na běžícím páse (neboli vůbec), nebudou se jí dávat džusíky a šťávičky a jiné blafy. Ac´jsem se snažila, se zeleninou byl trochu problém.  

Nabízenou syrovou zeleninu mi moc nechtěla jíst a mě to celkem mrzelo, měla jsem v plánu, jak bude pěkně od začátku papat zdravě. A pak mi to došlo - když tlesknu, tleskne malá, když si dřepnu, dřepne si taky. A co když si nakrájím mrkvičku a nachystám na drobné špalíčky, jen tak to budu křoupat...? Světe div se, seděly jsme u pohádky a chroupaly mrkvičku okamžitě spolu.

Největší sranda pak je, když mi ji může dát před pusu a pak rychle uhnout a sníst sama, nebo krmí na střídačku mě a tatínka anebo si hrajeme na králíčky. Jako fakt se u toho každý den dost nasmějeme. Na to, že na začátku zeleninka vůbec nejela, teď si musím porce o 50 % a jednoho malého strávníka navyšovat. Zvláště cherry rajčátka nebo sladké červené papriky by mi snědla nejraději všechny.

Mám z toho ohromnou radost, protože když je nachystaná zeleninka pod nos, tak si dá i náš tatínek. Snad malé vybudujeme lepší návyky než jsem měla já a můj muž:)

(malá je velkou motivací pro zbylé členy rodiny, tak snad nakopnu i svou maminku a tchýni, která by potřebovala změnit víc špatných návyků, než je zelenina).