Sledujte nás:

3 kroky, které vám pomohou řešit stres i bez jídla

Zpět

 

Jistě se shodneme na tom, že kromě pocitu hladu existuje celá řada dalších podnětů, které nás provokují k jídlu. Mohou to být to lákavé vůně, slevy při nákupu v obchodě či různé společenské situace. Takovým signálům říkáme „vnější“. Často se stává, že právě tyto vnější signály přebíjejí i pocit sytosti. Představte si například situaci, kdy jste po skutečně vydatném obědě, ale kolegyně vám nabídne přímo fantasticky vyhlížející čokoládový dortík. Odoláte?

Kromě vnějších podnětů, však existují i podněty „vnitřní“, neméně důležité, které mají rovněž tu moc přimět nás k jídlu. Jsou to na jedné straně fyziologické signály (hlad, chuť, hormonální změny), na straně druhé sem však určitě patří i naše emoce a dále postoje, myšlenky, očekávání a představy.

V tomto článku se budeme věnovat především emocím (které v nás vyvolávají mimo jiné i stresující situace) a tomu, jak je neřešit za pomoci jídla.

Jídlo jako řešení stresových situací

Také se vám stává, že v práci nestíháte? Vynadává vám šéf, nebo se nepohodnete s kolegou? Naštve vás po příchodu z práce manžel či rozjívené děti? Jste nervózní před důležitou schůzkou, přednáškou nebo třeba zkouškou ve škole? Čokoláda ve vás zmizí a ani vlastně nevíte, že jste ji snědli. Stokrát si můžete říkat, že tímto řešením škodíte jen a jen sobě, ale emoce v tu chvíli převálcují rozum.

Je řešení stresových situacích jídlem vaším dlouhodobým problémem? Pak určitě nahlédněte e-booku od zakladatelky STOBu Ivy Málkové s názvem Aby jídlo bylo radostí, ne starostí a vyřešte svůj problém jednou provždy. Stáhnout si ho můžete na našem e-shopu

Proč tomu tak je?

Silné emoce vyvolávají tělesné změny, které nejsou v dnešním civilizovaném světě potřeba. Zrychlí se srdeční tep, napnou se svaly, ale vy nikam nevyběhnete, nebojujete o život, jako to museli dělat vaši dávní předkové, u nichž tyto změny plnily svůj účel.

Energii a napětí, které se postupně hromadí, je třeba uvolnit vhodným způsobem, jinak může být příčinou vzniku psychosomatických onemocnění.

Pokud si v této situaci vezmete např. sladkost, napětí opravdu poklesne, nikoliv ovšem tím, že by se přímo uvolnilo, ale je jen potlačeno. A po „přebití“ napětí sladkostmi, toto napětí za čas znovu naroste. Pokud však k řešení stresu využijete sport, funguje to podobně jako ten útěk pravěkého člověka před divokou zvěří - napětí se uvolní a už se nevrací.

V těchto situacích se projevuje tzv. operantní podmiňování, kvůli kterému jste se naučili řešit stres jídlem. Pouze to chování, které je nějak odměněno, se udrží, a to, jež je trestáno, vymizí. V důsledku podmiňování se naučíte např. řešit stres sladkým. Při řešení stresu jídlem poklesne napětí, bezprostředně se vám uleví, a jste tedy za nevhodné chování pozitivně odměněni. Tím je nevhodné chování posíleno a pak už se zautomatizuje vztah: někdo mě rozčílí a já automaticky sáhnu po jídle.

Tyto návyky si často přinášíme již z dětství, když jste třeba brečeli, protože jste byli vzteklí, a maminka vám dala na uklidnění jídlo. Pokud se vás tento problém také týká, neudělejte stejnou chybu jako vaši rodiče, a pokud to ještě lze, zkuste to udělat při výchově svých dětí či vnoučat jinak.

Pojďme se společně naučit, jak se vyrovnávat s emocemi jiným způsobem než pomocí jídla.

Máte-li opravdu závažný problém (rozvod, úmrtí někoho blízkého apod.), který ve vás vzbuzuje nadměrné emoce neúměrně dlouhou dobu, řešte v první řadě za pomoci odborníka samotný problém.

3 kroky, díky kterým se naučíte řešit stres bez jídla

Při trénování nového chování postupujte podle následujících kroků:

První krok: Uvědomte si spouštěč, který stresovou situaci vyvolává.

Pomoci vám v tom mohou záznamy jídelníčků. Zkuste si alespoň týden zapisovat, co jíte, kromě snědeného jídla si zapište vždy i náladu/pocity (např. zlost, hněv, úzkost, strach, osamělost, únava, nuda, smutek, provinilost apod.), které jste před jídlem měli, zapište si i kde jste jedli, s kým a co jste při tom dělali.

Můžete využít papírových záznamů - tabulky si stáhnete přímo z odkazu zdeA nebo využijte program na zapisování jídelníčku Sebekoučink, kde si můžete tyto informace napsat do poznámky.

Zpětně (například po týdnu zapisování) si zhodnoťte své záznamy a uvědomte si, které pocity a emoce u vás nejčastěji souvisí s jedením, a také co k těmto emocím vede. Odhalte tzv. spouštěče stresových, či jiných situací, které vedou k jídlu. 

Druhý krok: Pokud je to možné, spouštěč stresu omezte, případně ho zkuste úplně vyloučit 

Pokud je to možné – i když je to běh na delší trať – učte se řešit samotný problém, který je pro vás stresující (nácvikem asertivity, komunikačních dovedností apod.). Změníte pak emoci, a tím i chování vázající se na danou situaci.

Třetí krok: Pokud nelze spouštěče vyloučit, trénujte, jak na ně  reagovat vhodněji

Pokuste se pocit libosti ze sladkého, kterým řešíte stres, nahradit jinou činností spojenou s pozitivním pocitem. Je třeba si řešení naplánovat dopředu, než stresová situace vůbec nastane. Pokud vás stresová situace zastihne nepřipravené, opět pro vás bude to nejjednodušší řešení sáhnout po čokoládě nebo jiné dobrotě. Naplánujte si tedy dopředu konkrétní příjemné činnosti, které u vás vyvolávají uvolnění (např. cvičení, které vás baví, masáž, horkou vanu či relaxaci).

Nápady na tzv. náhradní činnosti, kterými můžete nahradit onu zmíněnou čokoládu, najdete v blogu k této Výzvě.

Hodnocení (38 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

20. 11. 2019 18:25
Když jsem hlídala Martínka v noci, tak by jsem po čokoládě sáhla hned, položila jsem ho a hned stál, tak to na mne není.
16. 11. 2019 21:34
Každá rada je vítaná, díky za ně.
12. 11. 2019 20:37
Občas s tím mám problémy, ale snažím se to řešit...
12. 11. 2019 01:49
Já mám stres obvykle spojený se situací, kdy nestíhám práci - nemám čas se vyspat a ani najíst. Druhotným efektem pak je, že hubnu. Každý rok v liustopadu. Anii letošk není výjimkou.
11. 11. 2019 22:45
Ve stresu většinou jíst vůbec nestíhám, ale až opadne...tak to je pak těžké se udržet :-) Ale není to naštěstí často.
11. 11. 2019 22:29
Snažím se žít bez stresu a docela se mi to daří. Že se sem tam rozcilim, to beru jako normálka, abych si udržela nějakou emoční hladinu. Pokud něco prezenu s jídlem , bývá to většinou skrz nějakou akci s rodinou nebo s přáteli
11. 11. 2019 20:19
Stres neřeším, na to je nejlepší les a zvířata.
11. 11. 2019 14:19
Snažím se hlavně stresu vyhýbat. Ne vždy to jde a pak často bojuji sama se sebou. Vím, že by mi (na čas) pomohla čokoláda, ale že mi dlouhodobě škodí. Ne vždy toto vědění pomáhá, ale stále se zlepšuji, čokoládu si už tak často kvůli stresu nedávám. A také se snažím ji pokud možno nemít doma, protože čert nikdy nespí.
11. 11. 2019 12:57
Moc dobře vím, co způsobí léčba negativních emocí čokoládu. Po smrti manžela jsem takto v krátké době přibrala dalších deset kilo navíc. A zachránil mne právě STOB, doporučený mi mou nejlepší kamarádkou. Tehdy jsem postupně díky změně jídelníčku a postupným přidáváním sportovních aktivit nakonec zhubl o 20 kg a na pohybu jsem opět závislá.
11. 11. 2019 10:24
Prima článek, mám výhodu, že při stresu na jídlo ani nepomyslím.
11. 11. 2019 08:37
Děkuji za připomenutí .
11. 11. 2019 07:33
ano i já mohu zkopírovat loňský rok stresových situací mám letos opět dostatek, ale já stres nezajídám, spíš přestávám jíst, protože se mi při pomyšlení na jídlo dělá špatně. A přesně co není doma to se nesní. Jak vím že ve špajzu něco je pořád na to musím myslet a i když to odkládám tak to pak stejně sním a to nemusím být ve stresu, prostě mě honí mlsná.
11. 11. 2019 06:36
Můj komentář z loňska je u pro letošek výstižný, atak si ho sem kopíruji a připomínám :-):
Jsem hodně emocionální a do situace, kterou popisuje začátek článku, jsem se dříve dostala každou chvíli. Myslím ale, že se mi v tomto směru povedlo ( hlavně díky STOBu ) posunout se dopředu, Ne, že by nebylo co řešit, ale zvládám to už lépe. A upřímně řečeno, pokud tělo běžně dostává, co potřebuje, je lépe vyzbrojeno na na boj se složitou situací, než když strádá. A vsázím i na prevenci, zbytečné sladkosti doma nemám. Pokud ano ( někdo mi je donesl ), uklízím je z dohledu a dosahu. Dobrou buchtičku si ale s rodinou ke kávě klidně a bez výčítek dám. To ale není stres, to je radost :-).
11. 11. 2019 05:00
Díky za informace.
11. 11. 2019 02:32
Děkuji za pěkný článek a přínosné informace.
08. 11. 2018 12:40
Jedla jsem z nudy nyní je to DÍKY BOHU lepší A ZHUBLA JSEM CHVÁLA PÁNU aktivita je lék na každou obezitu, vysedávání u televize je to nejhorší
08. 11. 2018 08:53
Když jsem byla ještě v práci , tak na stres u mne nejvíc zabíral 1 panáček becherovky,apod......nikdy jsem neměla při stresu pocit, že se musím najíst....spíše naopak, nejedla jsem vůbec.....což je ale taky špatně.
07. 11. 2018 18:39
Na stres někdy pomůže procházka, někdy být chvíli sám, třeba s knížkou, někdy se vyplakat...záleží na situaci...občas i něco sladkého, ale to se snažím omezovat
07. 11. 2018 14:00
Při dlouhodobém stresu ( úmrtí, vážná nemoc blízké osoby, několikaletá bouřlivá puberta mých dcer se všemi důsledky...) vždycky hodně zhubnu, a proto raději budu trošku tlustá, než abych zažívala takové hrůzy. Krátkodobý stres ( to je asi jenom stav, kdy se naštvu) proto ani zvlášť neřeším, dělám, co mě momentálně napadne, abych se uklidnila.
06. 11. 2018 20:28
Mně se osvědčilo stres rozchodit, vyběhat nebo alespoň vykřičet, jako to dělali neandrtálci.
06. 11. 2018 15:39
Třetí krok se stále neúspěšně snažím použít.
06. 11. 2018 05:51
Stres jídlem neřeším, měla jsem kdysi opačný problém. Když jsem neměla co dělat, lákalo mě si něco vzít k jídlu navíc, ale to už jsem také naštěstí překonala zavedením pravidelné doby jídla.
05. 11. 2018 21:12
Pokud zažívám napjatou, nebo dokonce stresovou situaci, jdu obyčejně na ryby. Jídlem to neřeším a do hospody nechodím.
05. 11. 2018 18:11
Naštěstí stres neřeším jídlem. Spíš mě někdy honí mlsná, ale to zase není takový problém, protože co není doma to nesním. Manžel má dietu a tak nic nekupuji do zásoby.
05. 11. 2018 18:07
Náhlý malý stres občas zajídám - padne pár kosteček hořké čokolády, možná nějaké sušenky, ale snad nic strašného. Když je stres větší a delší, tak spíš nejím a mám stažený žaludek.
05. 11. 2018 13:04
Já většinou zvládám stres pohybem. Tak jsem zase namalovala tabulku a bojuji.
05. 11. 2018 12:04
Moc pěkný článek,děkuji za rady.
05. 11. 2018 11:15
Na stres mi pomáhá spolehlivě procházka do přírody. To už mám vyzkoušené. Naštěstí do lesa to mám kousek.....
05. 11. 2018 09:18
Stresu jsem letos zažila dost, ale nezajídám ho. Na jídlo nemám ani pomyšlení a mám tak stažený žaludek, že mám problém se i napít.
05. 11. 2018 08:39
streových situací mám letos dostatek, ale já stres nezajídám, spíš přestávám jíst, protože se mi při pomyšlení na jídlo dělá špatně. A přesně co není doma to se nesní. Jak vím že ve špajzu něco je pořád na to musím myslet a i když to odkládám tak to pak stejně sním a to nemusím být ve stresu, prostě mě honí mlasná.
05. 11. 2018 07:33
Kupodivu nemám moc stresových situací. V dnešní uspěchané a pracovně náročné práci je to docela divné a asi jsem vyjímka..... Tudíž nemusím stres zajídat a když už se nějaký problém najde, tak ho vycvičím :-).
05. 11. 2018 05:36
Mám štěstí, že teď je můj život bez stresů, takže nemusím řešit tento problém. Ale díky za skvělé rady.
05. 11. 2018 05:08
Skvělé tipy, jídlem už to dnes neřeším, ale určitě je vždy co zlepšit
05. 11. 2018 04:48
Já v tomto směru naprosto souhlasím se Stáňou . I mně v tom hodně pomohl STOB. Hříšné mlsání doma nemám a nemám=nesním. Ale i já ráda příjemný zážitek zakončím kávou a něčím k ní. Jedněmi z nejkrásnějších chvil v uplynulém roce byla setkávání se Šlápotami a je to i každodenní večerní cvičení se sousedkou. Šlápoty posezením končí a cvičení? Neutíkáme hned domů ale chvilku ještě posedíme a popovídáme a je to super
05. 11. 2018 04:22
Jsem hodně emocionální a do situace, kterou popisuje začátek článku, jsem se dříve dostala každou chvíli. Myslím ale, že se mi v tomto směru povedlo ( hlavně díky STOBu ) posunout se dopředu, Ne, že by nebylo co řešit, ale zvládám to už lépe. A upřímně řečeno, pokud tělo běžně dostává, co potřebuje, je lépe vyzbrojeno na na boj se složitou situací, než když strádá. A vsázím i na prevenci, zbytečné sladkosti doma nemám. Pokud ano ( někdo mi je donesl ), uklízím je z dohledu a dosahu. Dobrou buchtičku si ale s rodinou ke kávě klidně a bez výčítek dám. To ale není stres, to je radost :-).

Naši partneři