Komentáře je možné psát až po přihlášení.
Dřív se jedlo jinak......
tak to máte fajn s mojí mámou domluva není, čím mastnější tím lepší podle ní, a čím větší porce tím se taky zavděčíte, ale já s dcerou jíme jak vrabci resp. si vybíráme věci netučné takže s náma má smůlu vezmem si jen co sami chcem
nO A DNES MUSÍM BABINU POCHVÁLIT.mĚL BÝT ŘÍZEK A BRAMB.SALÁT.pRO MĚ SI ALE PŘIPRAVILA SALÁT A ŘÍZEK JEN NA PŘÍRODNO.bYLA JSEM PŘEKVAPENÁ :-))))
V neděli jsme byli na obědě u babi.Udělala uzená stehna a brambory.a pro mě brokolici:-)
No ale původní verze byli šťouchané brambory a prolité slaninou s cibulkou a máslíčkem:-))))
Ještě ,že řekla plán dopředu,nikdo to totiž nechtěl.Chudák prý to chtěla ozvláštnit.No jo ale somluvili jsme se a to bylo hlavní
Myslela jsem si až do včerejška ,že to babi pochopila a jak mě podporuje ,ale včera jsem dostala přednášku o tom jak je nízkotučný sýr tavený i plátkový nezdravý ať si koupím tučný a vezmu si jen kousek co je na tom pravdy ?Prý jsou v tom jen náhražky
Určitě jde všechno,jen to chce vůli a také motivaci,jsem dvojnásobná babička a když mne moje vnučky otitulovaly jako "kouli",dost mne to vzalo.tak se snažím,občas nějaký ten hříšek se objeví,ale jsme jen lidé...
Také se mi mámu povedlo přesvědčit, že to a to si opravdu nevezmu. Nejhorší bývaly oslavy, ta mám dnes ve své režii a tak to docela jde. Ale děti mi taky docela obstojně "zkalili" - mají dnes stejné problémy se s tím vyrovnat jako já.
Naši byli oba válečné děti, sladkosti považovali za nejlepší odměnu, a když bonbon, tak pro jistotu celý pytlík, odřela sis koleno, pofoukáme to a vem si čokoládu - bude ti líp. Bojiuju s tím celý život a mé děti také. Snad na tom vnoučata budou jednou líp.
ale ono to nakonec jde babičkám vysvětlit, ta moje nakonec pochopila, že nebudu jíst jejich pečivo a na návštěvu si vezu knackebroty, přestala péct na uvítanou nebo jen pro sebe s dědou, jogurty mi kupují bílé a mám dovoleno si někdy uvařit brokolici místo knedlíků - sice mají pocit, že hrozně trpím, ale jsou rádi, že jsem zhubla - myslím, že ono "nesmím nikoho urazit tím, že cokoliv odmítnu" je občas skutečně jen docela příjemná výmluva na sebe sama, s trochou taktu to zvládám už docela dlouho. Babička má slíbeno, že když do léta shodím pět kilo, dáme si spolu ovocné knedlíky, že pak už to bude možné...
moje máma je nepoučitelná, já se nutit nenechám a vezmu jen co sama chci, ale ty řeči mě teda vytáčí
Já mám spolupracovnici a ta se stala babičkou ve 32 letech :-)-
dnes je prima, že označení babička se posunulo do mnohem vyšší věkové kategorie (i když teda někdo může bát babička i před 40, to je ale něco jiného)
Tak téma babičky je jasné... Buchty, koláče, cukroví, řízky a věty "Vždyť jsi nic nesnědla", "A jen se najez" a věčné doplňování sladkostí na stole.... Takhle nějak vypadalo moje dětství, protože babička se v životě realizuje pouze jídlem a vařením a jinak to neumí. Takže sladké chutě a obří porce jsem měla naordinovány velice brzy a hodně složitě se jich člověk zbavuje. Babička sice tu a tam vznese poznámku "Máš velkej zadek" ale jinak neustále nosí na stůl a stále tvrdí "Vždyť jsi nic nesnědla, přidej si." Sama bábinka je nepřehlédnutelná, děda má taky velký bříško a kulatý a vykrmený je i jejich kocour, protože má přísun granulí nonstop a neomezeně. Na každé návštěvě svádím boj o to, že opravdu nechci omastit knedlíky a opravdu nepotřebuju přídavek ani půlku jejich bonboniéry. Babička nepochopila, že její kuchařská vášeň by měla mít i své limity. A takže pokud tam někdy jedu na celý víkend, zásadně se snažím aby byl hlavně pracovní - myju okna, zalévám zahrádku a odolávám jejím pokusům mě za ty tři dny přecpat. Ale je to docela boj, protože ona bere odmítnutí jejího kuchařského výtvoru jako odmítnutí celé její životní úlohy.
Tak i já napíši svoji zkušenost. Mám jedinou vnučku, která miluje čokolády. Když viděla dcera, že se vnučka nacpává čokoládou, tak se zlobila, že je jí 16 let a bude tlustá. Měla pravdu, a protože moc nemusí ovoce a zeleninu, děláme šopský salát s balkánským sýrem. Pokud je tam dost balkánu, sní zeleniny plný talíř. Dcera je spokojená a vnučka je štíhlá.
Babičky se často řeší v rámci rodinných kurzů - a jana diovká dokonce stvořila dopis pro babičky, které jim pak děti předají
Napište komentář...
Naďo to je jasné, já makám jak šroub, zatím mě to baví, tak je to fajn, snad mi to vydrží. S hubnutím to rozhodně vážně myslím :-)
taky jsem babička,mám dva vnoučky,Kuba čtyřletý a věčný potížista s jídlem,je drobnej a hubenej a tak mě to láká dopřávat mu sladkosti,Šimonkovi je rok a půl věčný jedlík a tak je taky radost, dát mu pamlsek,když tak pěkně papá,ale dohodli jsme se s dcerou,která má víc rozumu než babička,že už to dělat nebudeme a něco na zoubek kluci dostávají jen minimálně a taky to jde a aspoň máme dobrý pocit,že děláme něco pro jejich zdraví
Michalo, doufám, že to myslíš vážně s hubnutím. Budeš další, které si budu po Vlašimi víc všímat, tak vytrvej a každý měsíc se v tématu "Chlubíme se ..." pochlub, jak cvičíš a ubývají ti kila nebo centimetry. Zdravím Naďa
Já třeba měla zkušenosti s tím, že když jsem byla malá první co bylo, Michalko, nechceš dortíček? nebo kindervajíčko?? nebo nějakou sladkost?? co si dáš k pití?? colu, nebo džusíček (samožřejmě co nejméně procent že :-D) ale moje babička je nejelepší a pochopila že tohle já prostě už jíst nebudu a jsem ráda, že se tady rozjela tato debata a musím uznat, že babičky pochopili, že se vnoučátka dají rozmazlovat i jinak než čokoládičkama :-D
Jooo babička.... obávám se, že moje nejmilovanější babička byla jedním z hlavních faktorů mé přítomnosti na STOBklubu...rodiče jí nějak nevysvětlili, že chodím ve škole na obědy. No, takže ve 12 jsem měla oběd ve škole a cca ve 13 h ještě jeden doma - přes mé protesty mě donutila. A jelikož mou nejoblíběnější činností bylo čtení, neměla jsem šanci tu nálož jídla spotřebovat. A když jsem teda fakt hodně přibrala, začali mi doma zakazovat pít, abych "nebyla rozlétá" ...no když si na to vzpomenu, trefil by mě šlak....
Ha ha ha, u nás je to tak, že babička (to jsem já) pochopila a kromě toho, že sama hubne, se snaží neničt vnoučata nezdravými věcmi. U nás je problém dědeček - přes moje protesty a přes námitky syna a snachy opakovaně našemu vnukovi puberťákovi občas kupuje chipsy (FUJ) a colu (FUJ). Co s ním ? Říci si nedá ! Nejvíc mě štve, že pak má poznámky, že ten kluk je nějaký obtloustlý. Přitom kluk miluje zeleninu, když přijde, hned volá - babi, prosím, nebyl by salát ? No ale ty chipsy a colu má taky rád....
A co že mají babičky pochopit?
Mám jich 5 (ˇzlaťáků" = vnoučat: 2 závodí na divoké vodě, 1x taekwondo, 2x sportovní hry - jinak nepostojí, běh a letvzduchem jsou jim přirozenou pohybovou aktivitou, a mrkev si dají se stejnou chutí jako "čokošku", kam se na ně hrabeme :-))) ) viz moje galerie
Děkuji :-) bude to sranda :-)
Máš pravdu, pochopí, většinou jsou rozumné :-))
Míšo, tobě držím pěsti, ať se ti daří! Dobře jsi se rozhodla :-)
Ano i já jsem byla typ člověka, který věřil tomu, že za všechno můžou babičky, že mi přidávali oběd, řekli sněz to ať máš sílu, ať rosteš, dávali mi čokoládičky a sušenky...jen si dej, jsi ve vývinu. Jenže v tom vývinu jsem se dostala na 116 kilo což ve 20 letech je opravdu strašný :-( ale pomocí stobu to jde nádherně dolu. A musím uznat, že i když to trošku trvalo tak i moje babičky pochopili, že já jíst to sladké nebudu, že nebudu jíst ty obalovaný řízky a že když mi dají místo čokolády ovoce udělají lépe a proto teď nemám stres z toho jet k babičce :-D a myslím, že není důvod to svádět na ostatní když za to většina z nás (pokud to není nemocí či genama) může sama :-)
