Kdysi jsem se ve škole dozvěděla, že jakýsi chytrý pán, možná i skupina pánů a možná i dam, považuje za správné, když strava pro redukční dietu nemá výraznou chuť.
Podle té teorie je chutnost pokrmu spouštěčem žravosti. když bude jídlo více méně mdlé, nebude dráždit naše chuťové pohárky a nebude v nás vyvolávat chuť na další dobré jídlo.
Zkoušela jsem to: přírodní kuřecí prsa, jemně solená brokolice, zeleninový salát bez zálivky a podobné mňamky. Výsledek? Měla jsem pořád chuť na něco, co by uspokojilo taky moje chuťové pohárky, jídlo pro mě nebylo požitkem, ale jakousi nutností přesně tak, jak asi tvůrci teorie zamýšleli. Jenže já jídlo miluju, proto jsem taky tady, a chci, aby mě uspokojilo. Takže po takovém chuťove chudém obědě mě přepadala chuť na sladké, slané případně kombinace obého.

Vynalezla jsem tedy novou teorii, teda možná není úplně průkopnická, ale mě to nikdo neřekl, přišla jsem na to sama. Jsem obézní, protože mám ráda jídlo. Mám ráda jen takové jídlo, které mi chutná. Jsem ochotná se vzdát velkých porcí jídla a dokonce jsem ochotná se vzdát i některých druhů jídla. Čeho se ale nevzdám, je chuťový prožitek při jedení.
Takže když už se musím něčeho vzdát, bude to pocit přecpání k prasknutí. Navíc některé chutě cítíme ještě dlouho po jídle a tak si můžeme snadněji zapamatovat, že už jsme jedli. Některé druhy koření taky obsahují aromatické látky, které nám pomáhají třeba i urychlovat spalování.

Takže jako pravý gurmán si dám malou porci chuťově výrazného jídla a pořádně si ho užiju. A co vy, který způsob přípravy stravy je vám bližší?