Když jsme na kurzu STOBu na samém začátku probíraly, jaké jsou nevýhody hubnutí, pomyslela jsem si, že žádné - kila šla dolů pomalu, ale jistě, neměmla jsem vůbec hlad a cítila jsem se v nejlepší fyzické i psychické kondici za posledních několik let. Kromě nebezpečí ztráty motivace jsem na žádné nagativum nemohla přijít.

Nicméně když jsem se před pár dny odhodlala udělat jarní úklid mého, ve švech praskajícího, šatníku, zjistila jsem, že minimálně třetinu věcí musím vyřadit - kalhoty mám proklatě nízko u pasu (s rozkrokem v půli stehen), ze sukní se staly bokovky a mé oblíbené halenky začínají připomínat pytel. Jistě, jsem ráda, že se mi daří hubnout, ale nutnost odstranit mojí oblíbenou rudou tulupánovou sukni mi doslova vehnala slzy do očí, protože stejnou už neseženu :(

Další problém vyvstává s kalhotami - jelikož jsem svoje hubnutí zdaleka neskončila, neodvažuji se koupit nějaké nové, skvěle padnoucí, protože by takové mohly zůstat stěží dva týdny. Díky kalanetice (perfektně tvaruje postavu) se mi velikost oblečení mění ještě víc, než váha.

Jak se vyrovnáváte s nutností zbavit se oblíbených kousků garderóby? Schováváte je pro případ, že byste zase přibraly? Dáváte je na charitu? Prodáváte?