Obava z toho, ze budu muset nakupovat v Petrklici (komu se tam nakupovat libi, at se na mne nezlobi, ale pardon, pro stihle je toho k mani mnohem vic), me privedla na internet a pak i sem.

 Hned na zacatku narazim na problem. Nejsem schopna pocitat sacharidy, tuky a sledovat vsechny ty ostatni potvurky, co mi nafukuji stehna a zaobluji bricho. Aby toho na mne nebylo hned na zacatku az moc, rozhodnu se v prvni etape stravovat proste jako mi stihli kolegove. Obed bez polevky. Litostive sleduji, jak servirka odnasi zbyle knedliky. Jaky bude jejich dalsi osud? Neni to pohrdani poravinou? A komu by se nevybavily deti v Africe, ze.

 Odpoledne me pristihne nepripravenou. Nemam sebou svacinu. Jindy bych to neresila, vzdy se  tu najde krabice cokoladovych bonbonu, ale jsem ted jiny clovek. V praci budu do 21.00. Vybiham tedy ven. Naproti se nabizi neco mezi panerii, cukrarnou a vejickou na turisty. Statecne odolam kolacum a kupuji salat s tunakem. Mene statecne platim 80,- Kc. Takhle by to tedy neslo, nejsem Rothschildova dcerka. Poznamenavam si hlave, ze je potreba resit odpoledni vyvazeny a zdravy prisun kalorii.

 Pred desaou jsem doma. Vidim, ze se u nas odehrava oslava dikuvzdani. Kruta, sladke brambory (asi mi to nebudet verit, ale podavaji se zapecene s bonbony Marshmallow-to jsou ty penove ruzove valecky), brusinky...Saham pouze po dusene mrkvi a poroucim si tenky platek z prsou. Snazim se jist pomalu, presto jsem prvni hotova. Podari se mi prchnout pred dezertem? Nepodari, ale nedavam si.

 Tak mam za sebou prvni den sveho noveho zivota.  Rano vstavam a citim se uslechtile.

Drzme se a preji hezky den!