Tak jsme se byli včera projít. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, malou jsem šupla do kočárku a hurá ven. Předtím dilema, co na sebe. Chladnější dny, umožňující na sebe obléknout maskovací vrstvy, jsou pryč. Jaro je definitivně tady, tudíž je třeba otevřít šatník a vyzkoušet, zda se po skoro osmi měsících po porodu vejdu do něčeho, co jsem nosila před těhotenstvím. Vešla :-) A dokonce jsem v tom mohla i dýchat :-) Zítra je další den vážení. Orientačně je další kilo dole. Mám před sebou ještě dlouhou cestu... Ne, že bych se zuby nehty držela tabulek, kolik bych při své žirafí výšce měla vážit, ale........... přece jenom jsem teprve ve třetině. Ale ten pocit, ten pocit, když si na sebe obléknete tříčtvrťáky, triko a balerínky, na nos narazíte sluneční brýle a v nejbližším odrazu výlohy nevypadáte jako velryba na procházce, ten stojí za to ;-)
Tak hurá do toho, holt v mém případě je to už celoživotní záležitost :-) Snad i proto, že nemám ultra štíhlou postavu v genech a jsem přežírací typ, mě každé kilo dole neskutečně těší a posunuje vpřed :-)