Nedávno jsem uveřejnila blog "Snad to překonám". Moc mě zaujala jedna odpověď, že jsem jsem se rozhodla na ní reagovat touto formou. Děkuji za všechny odpovědi, jsou povzbuzujíci, Odpovídám takto,Macatice, máš pravdu, naše dvojčata už vyrostla, bude jim 14 let, takže doprovázet už nepotřebují, tím odpadlo kolečko, práce, škola, kroužky a večer s nimi domu, teď příjdou sami a sami i odejdou a to jen, když potřebují. Nestěžuji si , je to prostě tak.  Žiji na Vysočině v posázaví a turistický kroužek tu funguje velice dobře, ale jsme u toho, už se vidím, jak nešťastně funím za skupinou veselých turistů, kterým nestačím. Vystihla jsi to přesně, mám to prostě v hlavě a to je horší než kdybych opravdu nemohla. Bydlím na břehu Sázavy, za domem začíná cyklostezka, která mapuje Sázavou , takže nádherné prostředí, no a kolikrát myslíš, že jsem se po ní vydala, je to tak, jen jednou.. Věřím, že to i s vaší podporou překonám, je mi to líto, nachodila jsem se opravdu hodně a nedělalo mi to problémy, až teď. Ještě jednou, díky všem.