Rozhodla jsem se zhubnout a moje odhodlání bylo pevné jako skála. Ale žádné zázračné diety a hladovky.......zhubnout zdravě! Krásný cíl a ještě krásnější byly první výsledky......miluju sebekoučink....tolik jídla jsem snad nikdy nesnědla a kilečka a centimetry pomaloučku  mizely.

Vždycky jsem si myslela, že kolem tří prcků mám pohybu až až.....jenže ten červený semafor u pohybu mě tak starašně rozčiloval, že jsem začala denně běhat na orbitreku....hlídala si tepovku a z původních dvaceti minut denně se stalo 50 minut denně.....děti ze mě měly atrakci, protože asi není nic vtipnějšího než pohled na funící matku na orbitreku. Ale moc mě to bavilo. Stalo se to součástí dne, na kterou jsem se těšila.....

Jenže......

Jednoho krásného dne mi moc krásně nebylo a dopadlo to tak, že jsem večer skončila na pohotovosti s diagnózou infekční mononukleóza.....opravdu velmi nepříjemná nemoc....kdyby nemylo mé maminky, která si vzala domů alespon mladší dvojčata  na noc a starší Karolínku měla přes den....nevím nevím......nebyla jsem schopná polknout ani vlastní sliny, natož jídlo, několikrát denně mě přepadla zimnice s horečkou....bylo mi opravdu bídně. Teď už se tak říkajíc dostávám zpět do formy....jenže jsem dostala minimálně tříměsíční zákaz jakékoliv sportovní aktivity a to mě tedy štve neuvěřitelně. Bojím se , že bez pohybu půjdou pracně shozená kila opět nahoru....sice musím držet i jaterní dietu, která tedy nedává mnoho příležitostí k tloustnutí, ale stejně....

Mám dole osm kilo, pět před mononukleózou a tři během ní.....obleču věci, které jsem na sobě měla naposledy před svatbou......je to krásný pocit....ted to jen zvládnout nepokazit. TAK MI DRŽTE PALEČKY