Uvědomila jsem si, že je mi ze sebe špatně. Šest kilo za čtyři měsíce. Přesně tolik jsem přibrala. Vím proč. Hodně jsem jedla. Tlačenka, zmrzlinové poháry, fast food. Měla jsem hrozný hlad, hroznou chuť, byla nešťastná, cítila se moc dobře... však to znáte. Cvičit jsem občas zašla, ne proto, abych zhubla, ale proto, abych se "mohla najíst". A venku v zimě moc jiného pohybu nemám. A výsledek? Váha mi najednou ukazovala stejnou hodnotu jako mému manželovi, když jsme se před více jek třinácti lety brali. Když se člověk vdává s padesáti kily, tak pět kilo navíc vám "přidá krásu". Deset kilo navíc přece nic není, když máte tři děti, tak vám to pořád sluší. Patnáct kilo navíc už nikomu nepřiznáte. Můžete si říkat: proboha, co ty tady řešíš? Já mít pětašedesát kilo, tak si pískám! Jenže všechny jsme měly někdy padesát, šedesát , atd. kilo a nezáleží na tom, kdy to bylo. A všechny jsme schopné se vypapat na metrák. A mně prostě došlo, že když to nezastavím teď, tak kdy? Až budu mít ten metrák? Podle výpočtů by ideální váha k mým 165 cm měla být 56 kg. To je můj cíl pro příštích 12 týdnů. Mám úžasnou motivaci. Během tří dnů jsem dokázala překonat nutkání sníst všechno, co mi přijde do cesty. A když si teď řeknu ne, tak se dokonce i většinou poslechnu. To nutkání pořád jíst je mým největším nepřítelem. Porazím ho! Budu si počítat kalorie , budu se hýbat a budu hubnout. Držte mi palce. Gábina