Přečetla jsem si několik článků na téma snižování příjmu energie. Takové ty poučky typu: uberete denně tolik a tolik a díky tomu zhubnete tolik a tolik. To mě donutilo se zamyslet nad tím, jak jsem jedla, že jsem tak rychle přibrala. A jak je možné, že nyní hubnu při příjmu 4700-5000kJ víc, než bych podle příruček měla. (Tedy ne, že bych z toho neměla radost!). Když jsem si vzala papír a napsala si, co jsem byla schopná ,s prominutím, sežrat za den, udělalo se mi mdlo. Jen tak pro Vaši představu: snídaně samozřejmě žádná (nebyl čas), svačina taky obvykle žádná, jen pokud jsem jela okolo McDonaldu, tak BigMac nebo tak něco. K obědu něco pěkně hutného, gulášek, svíčková a ne zrovna malá porce. Pak latté s cukrem a zákusek. Odpoledne mě většinou chytila mlsná na uzeniny. Miluju tlačenku s octem a cibulí. Taky mi jeden plátek nestačil, spíš dva až tři. Pak člověk chodil do ledničky na párky. Ani jsem si je neohřívala a baštila je jen tak studený. Třeba i půl kila za odpoledne. Mám tři syny, tak jsem je kupovala tak po třech kilech. K večeři jsme si opekli steaky nebo upekli pizzu. Pak jsme si s manželem rozdělali Frisco nebo nějaký dobrý červený víno. K tomu samozřejmě něco k zakousnutí (klobásky, sýry atd.). Občas zeleninový salát. Stíháte to ještě? Nikdy jsem to nepočítala, ale střídmým odhadem jsem denně musela sníst hodně nad 10000kJ. Sama jsem překvapená, že jsem z takového jídelníčku přibrala jenom sedm kilo za rok. A věřte, že pohybu jsem měla dost jedině v létě, když jsem lítala okolo baráku se sekačkou a podobně. Je to zvláštní, manžel je hodně aktivní kuřák, takže je i přes dost nevyváženou stravu neustále štíhlý jako proutek(jí zásadně odpoledne a večer) a synové jsou zase aktivní sportovci, takže i přes ty příjmy nadváhu nemají. (Snad jen ten nejstarší by mohl mít k nadváze trochu sklony a mohl by ubrat jídla. Jenže on se dojídá u mé víc jak stokilové tchýně a ta mu samozřejmě dopřeje, takže díky bohu za jeho vodní pólo třikrát týdně a jednou týdně floorball.) Ale víte co je nejlepší? Že se mi po téhle stravě už nestýská. Že je mi dobře, že se donutím k pravidelnému pohybu a že mi přijde naprosto v pořádku si vážit jídlo. Už jsem si smrskla žaludek a i když mě "honí chutě", dokážu si to odmítnout. Otevřela jsem si kosmetický salon a začala po mateřské pracovat. Spolu se změnou stravování teď můžu s čistým svědomím prohlásit, že konečně po dost letech jsem na sebe pyšná.