Našli jste tu nejlepší cestu, ať ta pohoda vydrží i přes pubertu a máte vyhráno.

Zdá se mi podle fotek, že je spokojený....

ano mluvit a naslouchat a milovat

Moc hezký blog. Také jsme si s tím se synem prošli. Měl LMD, dysgrafii, dyslekcii a špatné zrakové vnímání. do 3 třídy ho měla paní učitelka za flákače a nepozorného žáka. Na moji žádost byl vyšetřen v pedagogické poradně a pak i psychologické. Když už jsem věděla jak se synem pracovat tak se to zlepšilo. Nyní je už v pohodě. Je mu 20 let. Udělal učňák a teď si dodělává nástavbu. Už se chystá k maturitě. Stálo mě to i jeho hodně úsilí, ale jsem spokojení. Tak držím palce ať vše v pohodě zvládnete.

Moc držím palce, stačí najít tu správnou strunu a vše se zlepší. A pro pobavení, byli jsme kdysi předvolaní do školy, neboť naše městské dítko při pozemkách namísto plevele vyplenilo vzešlou kulturní rostlinu... Jinak se mi moc líbí principy montessori výchovy, škoda, že je tak málo škol tohoto typu, výuka nestresuje, respektuje osobnost dětí, není tam žádné musíš, děti jsou v pohodě.

Super komentáře:-) Děkuji za podporu. Já jsem to přestala tak prožívat - blog mě napadlo napsat i v souvislosti se soutěží a vůbec výdrží v hubnutí a změně. A kde jinde čerpat zkušenosti než ve svém životě. Já jsem zjistila, že je to hodně o touze po pozornosti. Slyšela jsem nedávno jednoho psychologa popisovat případ, kdy dítě z dětského domova začalo hodně zlobit, i když vědělo, že ho za to čeká trest.... protože alespoň nějaká pozornost je lepší, než žádná. Připadá mi, že to ale platí i u nás - ve světě dospělých.....když je někdo neurvalý, superkritický, haní práci druhých - tak za tím touha po pozornosti také bývá:-)

Moc držím palce, aby se vše vedlo vám oběma. Mám to odžito téměř 3x - dva synové jsou již "za vodou" a ten nejmladší, snad bude letos též "za vodou", byť ten tříletý učební obor studuje pátým rokem - u něho se problém bohužel přenesl i na učňák, kde navíc prošel velkou psychickou zátěší. Změnil školu a je nejlepší v ročníku, snad mu to vydrží i do těch učnovských zkoušek. Hodně štěstí.

Jani, mám syna s dysfázií a s pozorností je to taky trochu slabší, navíc asi občas nerozumí tak dobře, jak se na první pohled zdá - je ještě malý, ale už vím, jak je někdy těžké rozlišit situace, kdy tzv. "nemůže", od těch, kdy to na nás jen zkouší - a jak se k němu správně zachovat. Snažím se, ale už mnohokrát jsem se přistihla při omylu - a jakmile jsem změnila přístup, proměnil se mi přímo před očima jako nějakým kouzlem. Přeju divokémuklubu hodně štěstí :-)

Nemáte to jednoduché, ale s tak báječnou a chápající maminkou to určo zvládnete.

Moc hezky napsáný článek.

Ahoj Jani, mám doma syna, který měl problémy podobného rázu. Pak mi kamarádka masírovala záda a já se u masáže dozvěděla o loděnici. Prý tam chodí její dcera a je šťastná. Dnes už je to rok, co moje starší děti obě začaly chodit do loděnice. Dokonce si navýšili trénínky na 5 týdně a jsou ŠŤASTNÉ. Všechny děti to tam vidí stejně. Mají bezva partu, nikdo si tam na nic nehraje a "takových" dětí je tam hodně. V běžném životě se plácají s problémy, ale tady si odpočinou a vyřádí. Můžu jen doporučit. Syn si našel svoje šťastné místo..... :,) a my máme po problémech i ve škole. Protože se vyřádí ve sportu.

Zuzko, to chápu....naposledy mi učitel matematiky poslal v žákovské sdělení, že Jirka opsal úkol. Tak jsem ho z toho, co měl opsat vyzkoušela a zjistila, že to umí. Tak jsem nelenila a odepsala, že jsem se synem o problému s opsaným úkolem mluvila a že jestli to opsal, že je hloupý, protože učivo umí... Stejně tak jsem odpověděla i na poznámku, kdy mi učitelka napsala, že nedává pozor při hodině:-) Odpověděla jsem, že pošlu manžela do školy, aby mu vysvětlila, co můžeme doma udělat proto, aby syn dával v jejích hodinách pozor:-) Já se s učiteli asi moc nepářu - jsem sama učitelka a vím, co je to za stres, ale mají to být profící....díky za reakci - Jana

Stejný problém jsem řešila se starším synem, rozdíl byl ale v přístupu školy - škatulka problémového žáka se ho držela od první třídy a celá základka byl jeden velký stres, vše začala učitelka v první třídě - opravdu pilná spisovatelka poznámek všeho druhu - vůbec nevzala v úvahu jeho hendikep a fakt, že mu na začátku školy zemřel otec a syn procházel velkou zátěží, došlo i na vyhrožování sociálkou, prostě 9 roků stresu a problémů skončilo nástupem na učňák, najednou to byl normální žák, později si dodělal i maturitu, dokonce jako jeden z nejlepších v ročníku. Dnes je dospělý a ženatý, jeho školní docházka je pro mě ale dodnes noční můrou.
Přeji hodně trpělivosti se synem, určitě se to vyplatí :-)))

jabkooo: je to vývojové a chce to jen opravdu přežít ty prvopočátky:-) Proto jsem psala i tento blog, protože mě napadlo, že spousta začátků je těžkých:-) a platí to i pro hubnutí a změnu životního stylu nebo vůbec přístup k životu:-) Drží Vám také palce:-)

Díky Marti, od člověka jako jsi ty, který je velmi pozitvní, má tah na branku - což je vidět i v soutěži - je to velmi povzbuzující:-)

Mám syna s dysfázií, sice asi trochu jiné téma, ale problémy jsou podobné, chce to hlavně chválit a podporovat :-) Syn je v první třídě, takže docela bojujeme... ale lepší se to.

Jsi výborná máma - vychovat dobrého člověka je ta nejtěžší věc na světě. Každý jsme originál, máme jiné dispozice, jiné nadání,jiné podmínky,jiné...Nejdůležitější je, aby Jirka věděl, že ho máte rádi takového jaký je a zažíval co nejčastěji pocit úspěchu. Škola je "základ života", ale z vlastní zkušenosti vím, že co nejde v dětství, později to najednou naskočí a jde to(můj bratr se na ZŠ taky trápil - dnes je ing.) Našel si své místečko v životě a je šťastný. To samé přeju Tvému Jirkovi:o))) Hezký den s úsměvem:=))))))))))))))))))

Děkuji za povzbuzení.....každý si svou cestu najde, hlavně bych ráda, aby to nevzdával a nestal se z něj "útěkář" před životem a ve chvíli, kdy by se mu nedařilo, tak raději věci odsoudí, než aby se snažil do nich zapojit....

Nevím, kolik synovi je, mému už osmnáct a potýkal se se stejnými problémy. Byl nadprůměrně inteligentní, ale učitelky na základce z něj udělaly hromádku nervů, protože mu denně mlátily o hlavu, jak je neschopný a nikdy nic nedokáže. O úlevách při výuce, na které měl doporučení z PP, jsme si mohli nechat zdát. Změna nastala s nástupem na střední školu, konečně rozumní učitelé s citlivým a podporujícím přístupem, kteří v tu správnou chvíli dokázali pochválit a z trojkaře je najednou jedničkář. Sebevědomí má pořád lehce pošramocené, ale věřím, že i to se časem srovná. Příští rok bude maturovat a plánuje vysokou školu a věřím, že bez problémů udělá i tu.
Takže chvalte, povzbuzujte a motivujte, moc mu tím pomůžete:-)

Něco podobného má kolegyně s dcerou, když mi někdy vypráví, jak s ní musí vše řešit opatrně, aby nenadělala víc škody než užitku...někdy je to jak tanec mezi střepy. Musí to stát hodně sil, trpělivosti a empatie. Často přemýšlím, zda bych to dokázala a neumím si na to poctivě odpovědět. Ale asi je to tak, že když člověk v té situaci je (teď myslím v situaci matky), tak se to prostě musí naučit. Přesto máte můj velký obdiv, protože to určitě leckdy není snadné...:-)