Již od dětství, jsem byla obézní. Moje mamka byla kuchařka, a protože její vyjadřování lásky,  bylo jídlem, tak už do první třídy jsem šla s váhou50kg. 

Kdo byl obézní už, jako dítě ví, že zařadit se do kolektivu je velice těžké.

Protože jsem se za sebe styděla, nikam sem moc nechodila a raději četla knihy. Koníčky jsme neměla, nechtěla jsme chodit ven a tak moje pohybová aktivita byla nulová. Na konci základky jsme vážila 120kg, zkoušela jsem různé „diety“léky a nic mi nepomáhalo. Vždy se objevil jojo-efekt. Dnes je mi 27 a za sebou mám řadu pokusů a omylů. Protože moje práce je o pomáhání a směrování lidí sám k sobě a taky trochu o nahlížení do budoucnosti, poznala jsem spoustu lidí a možností, jak pracovat na sobě a na své sebe-hodnotě. Takže vnitřně jsem udělala velikou změnu a teď pracuji i na té stránce co je vidět. Díky své lékařce jsem se dostala k lektorce u nás v Táboře, již 7 týdnů do kurzu chodím. Vím, že budu muset chodit i po ukončení kurzu a troufnu si říct,že asi celý rok, abych byla stále pod dohledem. Nejen, že zhubnout chci, ale chci se hlavně naučit zdravě žít.  Naštěstí mám milujícího přítele, který za mnou stojí a i syn mě neustále hlídá, i když dost často provokuje „mami, ochutnej, ňam“. Kromě mojí rodiny mám o kolo sebe milující kamarádky a ty mi pomáhají také. Když si jdeme někam sednout, pijí nealko a nebo jen vinný střik. Poprvé v životě začínám věřit tomu, že to zvládnu.Stačilo jen najít cestu k sobě a odvahu jít do toho. Díky své práci za tože mě změnila vnitřně a díky Stobu za kurzy a pomoc pro nás při změně na cestě ke zdraví.