Každé ráno připravuji svému drahému svačinu do práce - houstičky, máslo, šunka, vajíčka, zeleninu a tak to různě kombinuji, aby mu zkrátka chutnalo. Pak na sebe hodím kabát a vyrazím do práce s tím, že si někde něco "zobnu". Takže to vypadá, jak to vypadá. Ráno kafe, cigareta, několik tiskových zpráv, pak kafe, čaj, cigareta a zase práce.... Když už mi mé nebohé tělo dává najevo, že bych mu mohla dát alespoň ždibec pevné stravy, letím vedle do kanceláře, kde mají věčně na stole sušenky, naberu hrst a letím zpátky...a tak je to vlastně celý celičký den. Zkrátka, jak sami vidíte, jedna velká kulinářská paráda, která mi vydržela léta letoucí... Ale jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu....a šup - dva měsíce jsem proležela doma s totálním vyčerpáním organismu. Jasně že se na mne nepodepsal jen můj "osobitý" jídelníček, ale spóóóusta životních kotrmelců. Má paní dokrotka lékařka již místo vlídného domlouvání nasadila výraz běsnící saně. Jestli neutlumím svých milión mimopracovních aktivit a nezačnu pořádně a vyvážaně baštit, tak to se mnou zase sekne, a to tak, že velmi. A tak jsem tu. Zapisuji potraviny, brblám nad červenými semaforky a pročítám vaše příspěvky a hodlám se skutečně úplně a plně soustředit na to, abych si vyvážila jídelníček, aniž by se ze mne stal inženýr králík, či histericky založený průzkumník etiket složení potravin.
Takže jsem dnes ráno opět připravila svačinu svému vyvolenému, a pak nakoukla do lednice, co bych si vzala s sebou na svačinu, abych byla "hodná". Rajčata, okurka, odtučněný tvaroh, ze špajzu pomeranč. No to by mohlo klapnout.
Když jsem si v práci kydla na talířek deset deka tvarohu a zasypala ho nakrájeným rajčetem a kolečky mrkve, kolegyně málem zkolabovala smíchy a provoklativně se zakousla do lázeňského oplatku s čokoládou. Zabořila jsem lžičku do hmoty a rozšťourala ji tak, že kousky rajčat pustily šťávu. Hmota byla rázem opticky nepoživatelná, natož fyzicky. Sem tam z ní čouhala mrkev, chcechtajíc se mému odhodlání. Ne že bych nikdy v životě tvaroh nepozřela, ale v kynuté buchtě je nejleší ;) Kolegyně křupla do druhého oplatkového řezu, já nabrala lžíci se zadostiučiněném, že z kolegyně bude tykev a ze mne nový zdravý člověk.
Přátelé, kamarádi, po prvotním šoku, že mám v ústech tvaroh a ne cigaretu, zapěli nebeští andělé halelujáááá a všechny mé chuťové pohárky ožily v jakousi nepopsatelnou smyslnou taneční kreaci na téma "Jsem svěží, a to je oč tu běží!"
Musím říci, že začátek dne a mého nového stravování nevypadá vůbec špatně. Druhou porci tvarohu hodlám obohatit pomerančem. Tak mi držte pěsti, ať vydržím ať na mne semaforky moc nehubují.
Všem hodně štěstí a výdrž ;) přeje Kateřina