Ahoj, vítej mezi mými přáteli. Ani já nevím, v jakém jsi věku ale udělej si trochu bilanci. Nikdy není pozdě začít nový život, jak já říkám. I já mám práci, která mne baví a také bych tam mohla být 24 hod. denně. Ale o tom to není. Když jsem ještě před pěti lety musela stíhat stejnou práci a péči o dva marody, byla jsem na dně. Oba moji nejbližší svým nemocem krátce po sobě podlehli, syn odešel z hnízda a já jsem padala a padala a uvažovala o tom, že chci na druhý břeh. Pak mne syn vyprovokoval k tomu abych začala jezdi autem. začala jsem jezdit do práce abych stihla péči o své dvě fenky a ejhle. vyšla pro ně jenom tímto opatřením hoďka a půl času. Začala jsem dělat intenzivně sportovní kynologii - oba psi jsou pracovní a tím se i více hýbat a kila začala vadit. Ono s metrákem a něco na kostech se blbě běhá. V práci jsem se naučila, že je prostě potřeba ji udělat ale někdy lze i kousek nechat na druhý den - není, kdo by vyvenčil. No a po roce se mi lépe běhá -kil je míň, lépe dýchá - mám fyzičku a autíčkem si troufnu až do SCHwarzwaldu - mám tam syna s rodinou. A v práci jsem odreagovaná a tím pádem výkonnější a ty čtyři dny, co jsem byla za mladými mi zase ukázaly trochu jiný pohled na věci kolem mne. Oni tam nespěchají, učí mne odpočívat, uvolnit se. A váha jde pomalu ale jistě dolů. A jestli Ti můžu ve svém věku babiček poradit - nauč se i odpočívat, mít ráda sebe a přijímat to krásné, co kolem Tebe jde. Je to umění ale stojí za to se ho naučit. Držím Ti palce

Ahoj, děkuju za komentáře a příběhy.. v tomhle tempu jedu teprve rok a půl a zdravotně jdu do kytek... soju můžu a vydatně jí konzumuju.. Naštěstí nemám ještě děti - nedokážu si představit, jak bych je s takovouhle prací nějaké vůbec mít mohla.. nechci čekat, až se někde sesypu a budu prostě muset vysadit..

Takové tempo nemusí tělo zvládnout,je to velké rozhodnutí.

Fandím ti. Zase jeden zápis, ve kterém se vidím. Aspoň si to člověk uvědomí.

Nevím, kolik ti je, ale moje zkušenost praví - nejdůležitější je zdraví. Já jsem si koncem roku, kdy jsem málem skončila ve špitále po totálním přepracování jasně stanovila hodnoty - na prvním místě je zdraví.
Jsem se synem sama, taky s hypotékou na krku, ale už to prostě přerostlo přes mou hlavu a tělo si řeklo dost... Navíc jsem zjistila, že moje pracovní nasazení stejně nikdo neocení (no nejbližší kolegové asi ano), ale na platu jsem to stejně neviděla a stala jsem se trochu holkou pro všechno - ta, co všechno udělá a stihne a když je průšvih, tak i ve svém volném čase...
A musím říct, že můj zdravotní stav byla poslední kapka k tomu, co jsem měla udělat už dávno. Ne že bych změnila zaměstnání, ale začala jsem pracovat alespoň 3x v týdnu přesně stanovený počet hodin - a světe div se, ono to jde taky.
A jak tady píše kuhnj - na začátku hubnutí jsem tak tak stíhala, ale teď už jsem se zajela :-))
Přeju ti, ať se všechno podaří tak jak ty chceš, ať ti nezmizí známí (to se stane velmi lehce, protože jsi v jejich očích brzy tak, která je pořád v práci a nemá na nic čas), ať ti funguje rodina (pokud nějakou máš), prostě ať se ti daří a podaří se ti rozseknout tvoje dilema. Protože až se rozhodneš, tak všechno začne být jednodušší :-))

Práce ti dává zabrat a potom nemáš energii na další věci. Zabrzdi, v tomto tempu to nemůžeš vydržet dlouho a hlavně, život není jen práce!!! Začátek hubnutí, vyladění a hlavně složení jídla, zařazení toho správného pohybu chce taky čas.Já jsem první týdny s koučinkem stíhala jen práci, domácnost a "hubnutí". teď už je to v pohodě, protože už "to" umím. Přeji ti, ať se ti to podaří změnit všechno, co si změnit opravdu přeješ!!!

Musíš si pořádně nastavit co je pro tebe důležité.
Myslím že hlavní je zdraví. Při takovém pracovním zápřahu jako máš ty, ti může dříve nebo později tělo vypovědět službu a pak to budeš teprve měnit.
Znám to z vlastní zkušenosti když mne vloni na půl roku úraz kolena odstavil.
Nemusíš měnit práci která tě baví, ale nenech se jí ovládnou:-D

Ahoj kazda zmena boli,ja zacala na 155kg a bolest byla velka v pohybu. Co jsem na techto strankach tak me to vic bavi. Mela jsem problem jako ty s tuky a bilkovinami. Nejim maso a vse musim nahrazovat sojou,bilkem . Podivej se na nove veci v jidle co by ti doplnilo bilkoviny. Tuky vetsinou mam jen v jidle ,nepouzivam zadne maslo . Do salatu stridam ruzne oleje a docela to pak jde. Bohuzel i sestaveni jidelnicku je nekdy tezke. Mam blok kde jsem si rozepsala co k snidani -pecivo nebo ruzne vlocky ,k obedu mam rozpis priloh tak abych je vystridala vsechny . Veceri vetsinou resim polevkou ,pevne jidlo si varim pokud jdu na noc. Je uzasne sledovat jak se tomu jidlu da venovat a jak se lze na jidlo tesit. Varim si vetsinou jidlo cca 10.minut .
Do pohybu jsem zaradila hole ,chodim snimi vsude a vsude je sebou taham a energii bych mohla rozdavat . Kdyz budes chtit sama tak vse zvladnes

moje zkušenost je, že pokud nemám dost bílkovin tak dřív "pojdu" hlady jak bych hubla. Můžeš soju? Myslím boby, dělám z luštěnin svačinové pomazánky k zelenině.

Hezké je, že máš dost jasno, pokud jde o čas, tak to je o organizaci práce, ale nevím, co děláš, zda máš možnost něco zlepšit. Ono je to také o tom, jak dlouho to můžeš v tomto tempu vydržet a co na to Tvé zdraví?

Vyzkoušej jídelníček dělat dopředu, tak to bude fungovat. A s tou prací? Zatím si urči pro sebe alespoň jeden den v týdnu, kdy budeš dělat jen 8,5 hodin a zbytek dne bude jen pro tebe. Aspoň 1x v týdnu zajdi k někomu na kafe, nebo zaplavat, nebo na kosmetiku. Přeji hodně štěstí :-))