Tak snad mi to konečně v hlavě sepnulo. Bohužel patřím mezi věčné dietáře a jojo efekt je můj nechtěný společník. Ale ať už jsem kdykoli předtím začala hubnout, nikdy to nešlo bez toho, aby mi něco necvaklo v hlavě. Něco (sama nevím co to je), co mě moc namotivovalo, dodalo sílu, odvahu i chuť do hubnutí.
Mám 4 letou holčičku a 8 měsíčního syna. Během 8 měsíců jeho života jsem přibrala asi 10 kg :-(( - pořád jsem se omlouvala tím, jak se při kojení nesmí hubnout a že ta šílená chuť na sladké ke kojení patří a je dobré dát tělu to, co si žádá. Navíc mi samozřejmě zůstávají kila po porodu. A tak se se má váha zastavila na šílených 117,4 kg při výšce 181 cm, BMI 35,8 -- no prostě velryba. Poslední kapkou k otočení toho knoflíku v mém mozku bylo to, že se začaly přidávat už i fyzické problémy. O tom jak funím, když vyjdu pár schodů, není ani nutno hovořit, ale to že mě už začaly bolet kolena a kyčle, to už je opravdu alarmující. Tak a protože nechci skončit za pár let na vozíku anebo v rakvi, musím se s tím množstvím přebytečných kilogramů poptrat. Ale tentokrát to vezmu opravdu z gruntu (začala jsem ve čt 10.2) - chci  jíst zdravou a vyváženou stravu, což doufám, že se mi povede pomocí sebekoučinku. A taky tentokráte přidám pořádnou dávku sportu. Pro začátek chci jezdit alespoň 4x týdně 45 minut na rotopedu.
Ufff a je to napsané černé na bílém. Tak vzhůrů do toho!! Samozřejmě, že vás budu informovat o mých dosažených výsledcích ;-)