Kapka  krve na konci elektrody,

dělí od ostatních, od svobody.

Stále ta samá, stále ta samá věta,

ta strašná parafráze na Hamleta :

Nebýt  NAD a nebýt POD toť  vše oč tu běží ! 

Jak  toho dosáhnout ? Jen  velmi, velmi stěží . . .

Již na displeji  nastalo  počítání,

nešťastník se dívá a nedýchá ani .

Patnáct celých dva ! Mu displej hlásí.

Kde jsem zase chybil proboha ?!  Kde  asi ?

Smutno je mu, beznaděj  má  v duši ,

kdy  přijdou komplikace  on sotva tuší....

A nová dávka jídla, nové  počítání,

Nešťastník  se dívá a nedýchá ani .

Dvě celé osm ! Mu  displej  hlásí.

Kde  jsem zase chybil  proboha ?! Kde asi ?

Smutno je mu, beznaděj má  v duši ,

kdy přijdou komplikace on sotva tuší....

A nová dávka  jídla, nové  počítání,

Nešťastník se dívá  a nedýchá  ani .

Pět  celých tři ! Mu  displej  hlásí.

Výborně  !  Jsem kompenzován !  Chvíli asi...

A radost jímá  ho po těle, radost má  v duši ,

Kolik  příště naměří ? On sotva tuší....

Kapka krve – kolik  v  ní cukru, cholesterolu.

Stále se měřit,  stále a stále  znovu....

Stále se měřit, stále až do  skonání,

Stále to mučivé do kola  počítání . . .

Stále to samé : To  nesmíš !  To musíš !

Člověče  nešťastný - ty hodně zkusíš ...