Potkal jsem dívku na Černém mostě v metru.

Moc jí to slušelo v bílém, dlouhém svetru.

Usmála se na mě rozzářenýma očima

a náhle blesk a smutek, který dojímá !

V mých očích byla sůl.

V ruce něžné bílá byla hůl.

Vstala a tiše mne minula jako bych byl kdes,

po jejím boku přítel tiše kráčel. Pes.

Skutečný přítel na jeho život celý.

A oči její, které by tak rády vidět chtěly.

V mých očích byla sůl.

V ruce něžné bílá byla hůl.

A kol šlo lidí, co psa jim netřeba,

co číst knihy mohou, však nejsou jim potřeba.

Co vidí jen videa a thilery,

co netuší, jaké život dokáže maléry.

Krásná dívka mezi lidmi. Však jako kůl.

V ruce něžné bílá byla hůl.

Kolik kolem pospíchalo lidí !

Kolik z nich milovat dokáže a nezávidí !

Jen jedna šla a neznala slovo závidět.

Jen jedna šla a věděla co je nevidět.

V mých očích byla sůl.

V ruce něžné bílá byla hůl.