Podzimní ráno polité mlhou.

Na lavičce v parku se probouzí člověk.

Pomalu noviny skládá, pomalu narovnává záda.

Je svobodný a nic nebrání mu v rozletu !

Pomalu se šourá k  blízkému marketu.

Zdál se mu krásný sen.

Zdálo se mu o jeho dětství.

Kdy  byl klukem, kdy střílel  lukem,

kdy  máma vyprávěla  pohádku,

kdy  s psíkem seděl  ve  chládku.

Zdál se mu smutný sen.

Zdálo se mu o jeho ženě.

O ženě, kterou miloval. O ženě, kterou osud vzal.

O nemoci a ztrátě zaměstnání,

jak na ulici zůstal, neví už ani.

Pomalu a rozvážně obchází kontejnery.

Igelitka v jeho ruce se chvěje zimou.

Konečně trochu štěstí, konečně rohlík v pěsti.

S nataženou rukou pokorně obešel pár lidí.

S hamburgrem a colou nikdo ho neuvidí.

Neoholen, nemytý, ve dvou kabátech.

kolem davy horečně pobíhajících lidí.

Vzpomene na sen o mládí,  ještě pohladí.

Stojí mlčky bez emocí,prázdné oči,

rohlík pomalu žvýká, do vody smočí.

Stojí tu jak klaun s každou botou jinou.

Stojí mlčky a nehybně jak socha.

Slunce konečně již vyšlo a mlha padá,

on jak motýl křídla mu nastavuje záda.

Kolem všichni šílejí, přeskakuje jim hlas,

on jediný má to co oni nemají. Má čas.

Sem tam běhají vozíky jak stáda bílých myší.

Starý muž je nevnímá. Jen bzukot mouchy slyší.

Že by to byla ta jeho ? Ta muška jenom zlatá ?

Děravou kapsu prohlédne,vozík  kolem chvátá.

Tlampače vyřvávaj vánoční koledy,

je přece už listopad ! Tak žádné ohledy !

Úspěch fatální, šílenství totální !

Jen  jeden se reklamám  tady neklaní .

Všichni jím pohrdají,chlubná mají  gesta.

Kdo  vnímá jeho duši ? Prý  jeden  ze sta !

Všichni jsou králi, zboží do aut sází,

že pravda je jiná jim vůbec  nedochází ...