Sledujte nás:

Datum registrace: 21. 01. 2013

Jak si nahrát profilovou fotku?

nocar

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 901
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Marťani

19. 03. 2013

Marťani

 Vracím se v noci ze sousední vesnice,

na poli v měsíci vidím zajíce,

příjemně mě zahřívá několik frťanů,

když tu náhle přede mnou skupina Marťanů !

 

Mužíčkové zelení, na hlavě tykadla,

strach a obava ihned mě popadla.

Zablikali však přátelsky na mě Marťani

a já jsem uviděl, že pověst zlá přehání.

 

Slušně pozdravili a jak prý si tu žijem,

zda se rádi máme, nebo se jen bijem ?

Nevěděl jsem honem, co říct jak si žiju,

pochopte prosím mé první interviju !

 

Nejdříve to trošku jaksi hrklo ve mně,

vždyť jsem byl vzorkem obyvatel Země !

A tak jsem pravil, že dobře se nám daří,

protože sníst se doma má, co doma se vaří.

 

Já netušil jsem ale vůbec holenku,

že oni umějí přečíst i mou myšlenku !

Zablikali na výstrahu tykadly červeně,

začali se mračit a tvářit tajemně.

 

Řekli mi slušně, že v hlavě mé porucha,

že jinak si myslím, než říkám jim do ucha.

Pak pohlédli za sebe na krkonošská horstva

a vědět na mě chtěli, kde bydlí pán tvorstva.

 

Se mnou jim jasné bylo, že čas je již zabitý,

že robot jsem jenom a k tomu rozbitý.

Neměl jsem odvahu říci, že patřím mezi tvorstva pána,

protože pro ně byla by to rána !

 

 Vždyť vážili sem cestu miliony let

a na konci cesty zbabranej vidět svět ?

Neměl jsem odvahu říci jim pravdu, mé srdce buch,

že pánem tvorstva jsem  já a můj druh !

 

Že jsme jen drze planetu obsadili,

tisíce druhů života již jsme vyhladili,

že ale však nedosti tomu,

že brzy pokácíme posledního stromu.

 

Že raketou se umíme trefit až do domu,

že jsme již odhalili tajemství atomu,

že nad vesmírem zmizela nám z mlhy clona,

že již vyrobíme i  člověka - klona.

 

A tak v pokoře - memaje publika -

vypadla ze mě pokorná suplika :

Dal jsem si záležet, chtěl jsem mít jisto,

že pro mě v talíři budou mít místo.

 

Chvíli blikali, chvíli se radili,

že prý mne vezmou, ale jen na díly.

Dají si mě v bedně pod řídící pult,

doma prostudují náš robotový kult .

 

Nesouhlasil jsem s tím co oni chtěli,

odletět v talíři chtěl bych radši celý.

Celého zase pak ať vezmou mě nazpátek,

že nechci to zadarmo, že dám jim úplatek.

 

Zdá se, že mé návrhy asi nezabraly,

milí Marťani mě zcela rozebrali.

Až mě na zem vrátí po mé generálce,

odnaučím prý lidstvo vraždění a válce !

 

Hodnocení (7 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

22. 03. 2013 17:16
A my museli ve škole číst básničky, která za to nestály. Myslím, že by jste tyto měl vydat. :-D Ať se budoucí generace nenudí na hodinách literatury.
22. 03. 2013 11:30
K tomu nemám ani komentář, nelze komentovat jinak, než moc pěkné.
19. 03. 2013 10:55
Pěkné !
19. 03. 2013 10:10
Ať žije úterní chvilka poezie :-)
19. 03. 2013 10:06
Mám ráda tvoje verše...není to žádná amatérština ,ale opravdu to řadím už mezi umění.Má to i dobrý rytmus a šmrnc.
19. 03. 2013 10:05
Ty jsi fakt přemýšlivý tvor, díky, moc se mi to líbilo
19. 03. 2013 09:55
Richarde milý
je hezké zasnít se chvíli...
19. 03. 2013 09:24
To bysme opravdu potřebovali... rozebrat na šroubečky a sestrojit znova. Někde je chyba.
19. 03. 2013 09:04
Pěkné
19. 03. 2013 08:59
Strašně kráááááásný

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři