Diabetikovo diabetické úvahy.

aneb

zpráva o„prvním vyléčeném diabetikovi v Čechách „ !

 Pozn. úvodem :

Nejdříve se omlouvám ctěným čtenářům tohoto blogu, neboť žádný vyléčený diabetik zatím bohužel neexistuje, nicméně – jak dále píši – mně se to téměř stalo. Považuji se za poměrně edukovaného diabetika, který prošel již několika  „fázemi“ diabetu a„sbližování se“  diabetika s diabetem.  Moje možná „úchylka“v přístupu k diabetu,  lišící se od značné části diabetiků, spočívá v náhodě,  ke které došlo tím, že při diagnostikování  mého diabetu se v mém okolí vyskytla nadprůměrně vysoká mortalita na cukrovku, což mě vyburcovalo k většímu zájmu o vše týkající se této, zatím zcela jednoznačně nevyléčitelné nemoci.Proto jsem si  - mimo jiné – pořídil na vlastní náklady glukoměr, pročetl literaturu pro diabetiky i diabetology,  internet, uskutečnil placené konzultace s odbornými lékaři různých směrů  atd. Po dvou letech  intenzivního sebevzdělávání jsem došel konečně k dojmu, že již chápu diabetes alespoň tak, jak by mu diabetik měl rozumět.

 Úvaha č. 1    Pravidelné měření

Pro začátek jsem si pravidelně měřil glykémii, abych poznal k jakým výkyvům glykémie u mne dochází a za jakých okolností, abych se především na vlastní oči přesvědčil co ta moje glykémie ve skutečnosti dělá (jak „skáče“ během dne, jak na co reaguje a pod.). Jinak diabetik může žít v docela slušném a nebezpečném bludu (protože vyšší glykémie – když se to hodně s jídlem„nepřežene“ – tak není pocitově vnímatelná ) až do kontroly, která ale také  – pokud se při ní nezměří glykovaný hemoglobin –  mnoho nezjistí, protože náhodná ranní glykémie má podle mne nízkou a diskutabilní vypovídající hodnotu.  Po určité době (asi po roce)  z denního opakovaného měření, které je finančně poměrně nákladné (ZP elektrody hradí jen pokročilým diabetikům) a psychicky náročné ( kolik to zase bude a proč to zase bylo tolik..)  jsem ustoupil na měření občasná (jeden týden v měsíci), kdy jsem opět sledoval především výkon bolusového (po jídle) inzulinu,který může diabetik 2.typu více ovlivnit i když pro lékaře má  vyšší vypovídající hodnotu ranní glykémie (při znalosti všech návazných okolností, včetně noční funkce slinivky, případně posthypoglykemické hyperglykémie a pod.)  Po dvou letech, kdy jsem již byl poměrně „v obraze“, jsem  měření omezil jen naměření glykovaného hemoglobinu, který považuji z hlediska glykémie za nejspolehlivější ukazatel vývoje diabetu. Samozřejmě občasná měření glykémie jsem prováděl dále. Na této strategii chci zůstat do doby, než úbytek výkonnosti beta buněk způsobí další nárůst glykémie na takovou úroveň, která si již vyžádá další diabetologická opatření ( na př. aplikace PADů,či aplikaci inzulinu) u kterých již opětovná častější měření glykémie jsou trvale nutná, ale z jiných důvodů.

 Úvaha č. 2    Psychika diabetika

 Ze svého okolí jsem zjistil zajímavé skutečnosti :

u řady diabetiků, kteří byli v poměrně již pokročilém rozvoji diabetu se tento rozvoj (v časovém horizontu) zpomalil tak, že i diabetologové byli překvapeni tím, že tato dlouhodobě  špatná kompenzace diabetu nepřinesla očekávané diabetické komplikace v rozsahu, který by byl k této dekompenzaci úměrný.  Jediné vysvětlení příčiny tohoto úkazu, které mne napadá (kromě v některých případech předpokládané vysoké geneticky dané glykemické odolnosti buněk diabetika ), byl mimořádně dobrý (až z nevědomosti téměř bezstarostný) psychický stav diabetika.Samozřejmě nechci tento úkaz bagatelizovat a navádět k bezstarostnému (a nezodpovědnému) přístupu k diabetu ! Protože většina diabetiků, kteří se chovali jako výše zmínění byli tvrdě za nekázeň trestáni. Chci tím pouze říci, že psychický stav člověka (všech lidí včetně diabetiků)  mnohem více ovlivňuje vývoj zdravotního stavu člověka, než jsme schopni tušit. A to jak v kladném, tak záporném slova smyslu ! To by měl mít každý diabetik na paměti a zařídit si (mimo jiné) svůj další život jako maximálně bezstarostný (pozor – ale ne nezodpovědný !)

 Úvaha č. 3    Výsledky životosprávy

 Zde je nutno předeslat, že jsem diabetik 2.typu desátý  rok po diagnostikování diabetu  a pravděpodobně ještě navíc po třech letech latentního průběhu diabetu (odhadnuto diabetologem dle hodnoty glykémie naměřené v době zjištění diabetu) . Takže diabetikem jsem přibližně třináct let.

 Prvotní změřené hodnoty při zjištění cukrovky u mne byly :

 GH (glykovaný hemoglobin tzv. „dlouhý cukr“)  : 6.1 ,   bazál (na lačno) : 15,7 mmol .

 Po diagnoze mi byly na jeden rok nasazeny PADy (tablety ),které mi byly později z důvodů trvalého snížení glykémie zrušeny..

Po řadě testů, které jsem na sobě postupně vyzkoušel a po prostudování příslušné dostupné literatury jsem se rozhodl „vsadit“ vše na  tuto kartu :

 Každodenní  fyzická aktivita +  jídelní denní dávky 3 x denně+ minimální emoční zátěž

Výsledek byl velmi zajímavý a tímto se dělím se čtenáři o své poznatky :

Při zvolené strategii a nekompromisním jejím dodržování se postupně snižovala hodnota GH (měřeno pololetně) takto :  5.1  , 4,7  ,  4.1  ,  3,7 ,  3,4  (což je stav „normál“ )   

Další zajímavostí v této souvislosti je, že některé náhodně měřené bazály (na lačno)  i bolusy (po jídle) byly  v těchto obdobích poměrně vysoké ( ranní přes7 mmol,  2 h po jídle přes 11 mmol), což by bez znalosti hodnot GH mohlo informovaného diabetika zbytečně stresovat.

 A to nejlepší nakonec :

 Vedlejším výsledkem změření posledního GH (po třech letech po diagnostikování diabetu) byla reakce diabetologa, který mne prohlásil za vyléčeného a vyřadil mne ze své  kartotéky s odkazem, aťse na mě „občas podívá“ můj lékař obvodový. přičemž zcela opominul naprosto jasnou skutečnost, že k žádnému zlepšení (z hlediska stavu organismu, včetně slinivky) nemohlo vůbec dojít,protože výkon beta buněk a dalších orgánů, může mít výkon jen sestupný ! Včetně postupné změny chemických a fyzikálních vlastností jednotlivých buněk organismu. Marná byla má žádost ať si mne diabetolog ponechá pod kontrolou, že tento výsledek neznamená žádné vyléčení pouze dočasný výsledek důsledné kázně z více hledisek ! Že stačí nepatrný problém nebo odklon od důslednosti a GH a veškerá glykémie bude opět na hodnotách vyžadujících aplikaci PADu či inzulinu  ! Marné bylo mé vysvětlování, že mám na glukometru zcela spolehlivě vyzkoušeno jak již nepatrný odklon v životosprávě mně  „vyhodí“ glykémii do patřičných klasicky diabetických mezí (nad 12 mmol ) ! A tak jsem již dál odkázán jen sám na sebe a jedno roční změření GH u obvodního lékaře..

Verdikt diabetologa zněl :  Uzdravený diabetik ! 

Chtěl bych ale především výše popsaným postupem životosprávy upozornit diabetiky, že pokud mají dostatek motivace, informací a vůle, mohou(nějaký čas) udržet celkovou glykémii (viz GH) v OK mezích a nestresovat se náhodnými denními odchylkami glykémie od doporučované kompenzační hranice, což by mohlo mimo jiné jim pomoci žít s diabetem lépe, zdravěji a „radostněji“.