Mám rád to místo, tam, pod Humprechtem,
kde kdysi dávno pán setkával se s knechtem.
To místo nad Sobotkou pana Fráni Šrámka,
to místo pro mne jak kouzelná je schránka.
 
Zde stále ještě stříbrný vítr vane,
zde pokaždé ráno slunce z lože vstane,
odtud se vydává na pouť svou dalekou,
zde ještě stále svítí měsíc nad řekou ,,,,
 
Po Humprechtem maliny nezralé omamně voní,
na stráni pod ním se pásá stádo koní.
Rád se u nich zastavím, dám jim krajíc chleba,
ke štěstí více není mi třeba.
 
Rozmlouvám s nimi jak s dobrými přáteli,
oni vám rozumí, dar ten když máte-li.
Rád se dívám do jejich moudrých očí,
tam pod Humprechtem, tam na úbočí.
 
Pak kolem chaloupky jdu, je jako z pohádky,
chaloupka na stráni, okna jak korálky...
Kocour, můj přítel, mi v ústrety přichází,
v té chvíli ke štěstí nic mi již neschází...
 
Kočka šedivá přichází později,
že pamlsek dostane, má také naději.
I zde postojím, pohladím, hovořím,
přátelům svým se s radostí zadvořím.
 
Mám rád to místo, tam, pod Humprechtem.
Chaloupky staré, pokryté dehtem.
Kde nezralé maliny stále ještě voní,
kde stříbrný vítr se v listech stromů honí ...