Na Palackého nábřeží v Praze,  kde teče Vltava,

stála jedna starší smutná postava.

Na dláždění přesně má srovnané housky,

nad hlavou rackové létají, muž hází jim kousky.

Vedle housek igelitka stojí, majetek celý,

oči jeho zářily a radovat se chtěly.

Rackové létali mu nad hlavou jak motýli,

slunce zapadne brzo,  zima za chvíli.

Oblečení muže je chatrné, dva kabáty.

Pražáci odjíždějí na víkend někam na chaty.

Muž neví nic tam venku o světě,

jeho svět malý je jak u prince na malé planetě.

Každému třeba je lásky a přátelství,

kdo nezná to a nemá je, špatné poselství.

Muž racky si zvolil za své přátele.

Stáří nebývá moc často veselé.

Až hodí muž rackům poslední dva chleby,

až ocitne se již konečně v nebi,

pak budou svatí stát špalír před branou venku.

Rackové  již  jim předali muže navštívenku !