Řekl nám vnuk náš  vševědoucí :

"Vy nebudete nikdy nemohoucí !"

Jak rádo by se tomu věřit chtělo,

však usmálo se smutně moje tělo.

Co říci tomu malému kloučkovi ?

Že tělo si občas již rádo pohoví ?

Že ráno, když vstaneme z postele,

není hned všechno jen veselé ?

Jsem rád však, že vnuk nám tak věří.

Že si nás očima dítěte jen měří.

Nemůžeme proto zklamat jeho víru

A hrdiny zůstanem. Aspoň na papíru.

Pohladil jsem vnoučeti jeho ježka

a pomyslel si, jak vše jde již nám ztěžka.

Však před ním budeme vždy abraka !

S ním rádi půjdem třeba i na draka !