Stále častěji vzpomínám na pana Čapka.

Protože nejsem kůň,mé oči necloní klapka.

Na jeho knihu RUR často vzpomínám,

co vidím kolem,  pocit mám, že jsem sám.

Mráz po zádech mi běží, jak plní se jeho vize,

jak lidé se k sobě chovají cize,

jak jen čekají  jaký škvár z  tévé vyletí,

jak technice se klaníme jak zlatému teleti.

Lžeme si do kapsy,když holdujem pokroku

pro techniku jsme již jen armáda otroků.

Člověk již nemyslí,

na technice závislý.

Technika zrušila v našem mozku mnoho míst,

technika nás již odnaučila myslet, číst,

technika nám vzala fantazii,

technika zabíjí nám i poezii.

Technika nám dovolí poslat esemesku,

ale herec z divadla odchází bez potlesku.

Počítač za vteřinu provede miliony operací,

ale kantor ve škole je již pro legraci.

Vidíme technikou do vesmíru miliardy světelných let,

ale technika nedovolí, aby lepší byl člověka svět.

Technika je jako oheň - dobrý sluha, ale zlý pán.

Sluhou technika již není. A člověk ? Je již kmán.

Co bude dál lze si domysleti,

otroky většími již budou naše děti,

kteří se robotů budou ptát, co budou směti

kteří již nebudou slyšet v lese ptáky pěti.

Skláním se před Vámi pane Čapku  hluboce

a i když od Vašeho RUR proteklo hodně vody v našem potoce.

Já stále mám Vaši knihu před očima.

A kol mne již vládne džungle techniky - divočina ....