Téměř půl století dělal ve fabrice,

až poslední přišel den. Konec. A nic více.

Na stole chlebíčky, dorty, váza s kyticí,

přátelé potřásají bodře pravicí.

Hudba ku poslechu hraje,

vedoucí gratuluje, řeční, taje.

Neví jak se bez Něj kolektiv obejde

až on do důchodu dnes odejde.

Že ještě dlouho budou k němu jezdit na rady,

že vzpomínat budou jak ozdobou byl každé porady,

že v kolektivu se ztráta jeho nezacelý,

že On byl dříč a makač celý !

Co však se honí hlavou oslavenci ?

Že pugét se spíše podobá již věnci.

Že odchod do důchodu  není terno žádné,

že na odchod na věčnost teď asi blíž už máme.

Plaše se usmívá oslavenec - důchodce,

snad se prý zase uvidíme na večírku. Po roce.

Všichni mu přejí, všichni mu závidí,

že není co, to oni nevidí.

Konečně vůz přijel, by odvezl ho domů.

Vezl ho álejí fabrických stromů,

na klíně balíček a různé dárky,

v kolegách mizeji poslední párky.

Tak hodně štěstí ty starý brachu !

Nepoznej nemocí, nepoznej strachu !

Zůstaň v pohybu jak nejdýl budeš moci !

Jinak ať Archanděl je Ti ku pomoci !