Slunce šlo spát, zavřelo bránu,
noc pomalu přichází kralovat  k ránu.
Ptáci již spí, vylétli netopýři.
Kde doba malin, kdy rašilo mi chmýří.
 
Dnes život se žije na plné pecky,
dříve šel jsem pomalu, na nohách kecky.
Tepláky vytahané, sem tam záplaty,
za okno rozbité byl výprask od táty.
 
Slunce šlo spát. Však jiný již mám spánek.
U lože stříbrný nevane mi vánek.
Ráno až posvítí zas na svět celičký,
neuvidí mě čutat a cvrkat kuličky.
 
Neuvidí již ani co dělá holčička,
co s kluky kopala, cucala mejdlíčka.
Co kolena měla samý strup,
které zip na bundě přečasto rup.
 
Její duši uvidí slunce nezměněnou,
stále duší dítětem, jen tělem se stala ženou.
Pohlaď ji prosím paprsky na tváři,
ať oči její se opět rozzáří...