Věděla jsem, že cesta za vysněnou postavou nebude snadná, že se budu muset neustále potýkat se svou vrozenou žravostí, leností, odporem kesportu i slabou vůlí. Nějak jsem ale zapomněla na netrpělivost. Tak kdy už to přijde? Kdy už KONEČNĚ budu štíhlá? Denně se nakrucuju před zrcadlem a pátrám i po těch nejminiaturnějších důkazech úbytku váhy. NIC. No samozřejmě, roky se stravuju špatně a jsem téměř bez pohybu, takže těch pár týdnů snahy může mé tělo ohodnotit nanejvýš znuděným zívnutím..i když, na jeho obranu musím říct, že se mi zpevnily nohy, ruce a trochu i sedací svalstvo :)  Pořád mě ale straší nejistota. Co když tohle stejně k ničemu nevede? Třeba se dřu nadarmo a můj břišní lalok zůstane jaký je.. Nechápu tyhle psychické rozpory. Z vlastní vůle jsem si umínila se sebou něco dělat, konečně jsem se rozhoupala – a teď si nesmyslnými pochybami podrážím nohy. V některých věcech jsem sama sobě nepřítelem..navíc byl dnes po týdnu první vážící den. Pokles o trapné 0,5kg.Sakra, kdybych si ostříhala vlasy a při vážení sundala brýle, vyšlo by to nastejno :D Ale nevzdám to. Nemůžu. Nejsem totiž žádná bábovka ;)