Jak na zdravou asijskou kuchyni, aneb sushi není suché!

Můj pohyb
Chůze:	0 km
Kolo:	0 km
Cvičení:	0 h 0 min

Všichni uživatelé
Chůze:	95079.98 km
Kolo:	51412.41 km
Cvičení:	4327 h 47 min

Jelikož patřím mezi propagátory, nadšené propagátory asijské kuchyně, podělím se s vámi o jedno z mých nesčetných kulinářských dobrodružství, které se dá zažít kde jinde, než v Karlových Varech.

Kdo nemáte rád suši, dál nečtěte. Kdo nemáte rád sašimi, nigiri, maki, saky, paky, wakame, jokabuši, Ujfaluši, jeho uši, sake, Dhaulágiri, Nippon, Tošiba, šikanzen, šikana, guarana, tofu, tonfu, a další oblíbená jídla, nečtěte také, mohli byste dostat vředy. Některým by se mohlo případně vyrazit akné...
V sobotu jsme si partička kamarádů z mokré čtvrti, já jsem ze suché, i když okolo plískanice, na náš dům svítí slunce, i o půlnoci! Budu se klidně hádat!, vyrazili do Varů do restaurace Sakura. Jako propagátor asijského způsobu stravování jsem dával k dobru pestrost, prospěšnost a hlavně neotřelost v našem knedlozelosvíčkovém regionu, tudíž rozhodnutí padlo a jelo se. Kámoška, jejíž partner nic netuše pochodoval v rozhovoru s námi, najednou zvolala! Musim do bankomatu! Takže šla a za pár minut se vrátila, vítězně třímaje dvoulitr. Dal, hajzl a pak že to nejde!
Vkročili jsme do liduprázdné restaurace. Moc pěkné to tam bylo, všude samé japonské věci, servírka a servír měli umělé šikmé oči, ve žlabu podél zdi se vesele proháněli kapříci koja a jako smečka hladových vlků čekali, až stolujícím upadne drobek... Byli, chudinky, celí zesláblí, v restauraci zjevně dlouho nikdo nebyl. Proto když se dovnitř vhrnula tlupa balíků z venkova vedená nepřehlédnutelným, hlučným, zajímavě prostorově řešeným mnou, obsluha dřímající za barem viditelně pookřála. Z kuchyně se ozvalo nasupené: Shit, mang cho tôi một điếu thuốc lá rơi vào bia! Láteřící japonský kuchař původem z Vietnamu se právě probudil. Servír velmi kultivovaně a způsobně přinesl do ruliček smotané nahřáté utěrky, o kterých jsem si nejdříve, neznalý poměrů, myslel, že to je moučník jako pozornost podniku, voněly sice po aviváži, ale co já vim, čim ty Japka kořeněj?? Kámoška mi chytila ruku těsně před tím, než jsem se do toho stihl zakousnout. Cizinec promine, omluvil jsem se a vlepil servírovi na čelo stokorunu. Zamumlal pod vousy zřetelně česky: ses moc nepředal, balíku a odešel za pult leštit zátky od vína. Přiskotačila slečna, která se nás ochotně ujala a začala nám rozdávat obrázkové jídelní lístky. Kamarád si jeden chtěl okamžitě odnést domů, ale servírka nakonec přetahovanou vyhrála, kamarád měl mokré ruce, jak se před chvílí pokoušel vylovit kapříka ze žlabu, který na něj zvědavě koukal. Otevřeli jsme je a nestačili se divit, sortimentu jak v nějaký japonský restauraci, ale všechno kulatý. Kámoš si jako první objednal guláš se šesti a vychlazenou desítku. Dostalo se mu odpovědi, že si spletl vchod, Krušovická pivnice je naproti. Aha, takže pečenou kachnu, zelí a bramborový knedlíky... Nakonec se se servírkou domluvili na kachně na kari, restovaných nudlích a pivo dostal, ale dvanáctku Druhá kamarádka si způsobně dala také kachničku už nevím s čím a přišla řada na mne. Nejdřív mi udělejte tamtoho modročervenýho, ukázal jsem na jednoho z kapříků koji. Ti jsou tu jen na ozdobu, pane, odvětila servírka, které už znatelně cukal pravý koutek. Sou gumový, nebo co? Tak něco, kontrovalo děvče, které jen s obtížemi zvládalo být vážné. Takže nakonec jsem si řekl, že polívka je grunt, poručil jsem si miso s tofu, sake maki (čti saky paky) a jako nádavek maguro i-o (nezaměňovat s magorem, i když jsem tak jistě působil). A nakonec přišla na řadu kamarádka sedící vedle mne. Začal tanec, to asi servírka dlouho nezažila Tak já bych si dala tohle, pak tamto, tohle se mi líbí, pak toto, tuhletu omáčku s rýží, tamto, todleto, tamdleto... Na slečnu v zástěře šly mdloby a já jsem v duchu přemýšlel, jak se to do té 150 cm vysoké holčiny všechno naskládá.. Objednáno, dobu čekání jsme si krátili lovem kaprů v akváriu, aby to nic netušící servír, který na nás neustála upíral nedůvěřivý pohled, neviděl.
Konečně donesli jídlo. Kamarád se pustil do kachny, řka, že teda jeho teta na Moravě ji dělá lepčí a ty nudle vypadaj jak chcíplý žížaly, zlatý knedlíky! Inu pustil jsem se do boje s polévkou miso. Miso, to by jí měla bejt mísa, ne? Ale přede mne postavili jen misku... Divný. Stačilo, stačilo, po dojedení bych mohl jazykem zatloukat hřebíky Tak pálila. Pořád jsem pokukoval po okrasných kaprech, kteří všichni ve vodě stáli na špičkách a sledovali co se děje, nehybně jako terakotová armáda. Jen ten vlevo, ten modročervený na mne mrkal, asi vděkem, že jsem ho nesnědl. Když mi číšnice přinesla hůlky, povídám, že pletení paličkování a štrikování sice patří k mým oblíbeným činnostem a provozuji je prakticky neustále, ale čím jako budeme jíst? Odvětila, že těmi jehlicemi. Zkontroloval jsem je bedlivě, abych si nezadřel třísku do patra, naštěstí byly vzorně orašplovány a viditelné třísky byly okousány dokonale do hladka.
Donesli sushi na podnose. K tomu mističku, prázdnou. Ještě jsem se zeptal, k čemu mističku, když je prázdná. Na sojovou omáčku s wasabi. Aha, zase něco, čemu nerozumím, ale zatvářil jsem se děsně chápavě. Servírka spokojeně odešla leštit s nedůvěřivým servírem korkové špunty a já jsem začal zkoumat techniku, jakou budu ty ruličky těmi pletacími jehlicemi konzumovat. Nakonec zvítězila přirozená inteligence, šlo to napíchnout. A k čemu je tady tahle divná zelená pasta? Pomyslel jsem si. Asi hrachový protlak, mělo to podobnou barvu. Nabral jsem si pořádnou hroudu a strčil ji do pusy, jestli je japonský hrách stejně dobrý jako ten náš, český. V tu ránu mi vyletělo švihadno až do talíře naproti, z uší vyrazily sloupy páry a oči vystouply navrch hlavy, kdybych se postavil vedle těch kaprů, nikdo mne nepozná, bylo to to jejich slavné wasabi... Když se číšnice, která se pět minut za pultem válela po zemi smíchy, z té země zvedla, přišla mi vysvětlit situaci: wasabi trochu rozmíchat v sojové omáčce, na to slouží ta prázdná miska a do toho ty válečky namáčet, pane! Odešla se znovu na 25 minut válet smíchy za pult. Měla štěstí, že krom nás, jí a vietnamského kuchaře nikdo v restauraci nebyl, nedůvěřivý servír odešel vedle do Mc'Donaldu pro burger.
Dojedl jsem své sushi a začal z nudy plést svetr, vlnu nosím pro podobné případy pořád v kapse a na tom véčku, co si štrikuji na koncerty, mi ještě chybí límeček. Hůlky se na to celkem dobře hodily, no co se divíte, když může plést svetry Stallone v Demolition manovi, proč ne já?
Kamarádka zdolala úspěšně první dva chody, ale když jí přinesli čtvrtý a pátý chod, potřebovala nutně pomoc, šak přece jim to tu nenecháme! Takže jsme jedli, hodovali, wasabi si do mističek rozpouštěli, dobrou vůli spolu měli a bylo nám dobre. A to jsme ani nemuseli sedět na konári! Největší zajímavostí pro mne byla grilovaná svatojakubská mušle a nigiri s rukou z chobotnice. Zamávala na mě, jako že ne, ale já jsem ji zhlt'! A bránila se, potvora, ale neubránila! Byla řádně tuhá, jen co je pravda.
Napráni až po okraj jsme se napili teplého odvaru z ponožek, kterému Japonci říkají saké a odebrali se bloudit po Varech a hledat auto, které pod nánosem sněhu vypadalo stejně jako všechna ostatní. Mám takovou tuchu, že si o nás kapři koji s těmi dvěma číšníky budou ještě dlouho povídat A jestli neumřeli, povídají si dodnes!

vsliz

Původní Sebekoučink

Získané body

Počítadlo pohybu

Přátelé

vsliz

Jak na zdravou asijskou kuchyni, aneb sushi není suché!

vsliz

Aktuality

Kvíz o ceny

Ankety

Naši partneři