Po dnešním skvělém a zdravém obědě jsme trochu vytrávili a poprvé v roce vyrazili na kola. S manželem. Ještě mě trochu otravuje končící rýma, ale opravdu jsem neodolala v tomto krásném jarním počasí.
Od loňského října chodím 2x a v posledních týdnech 3x týdně cvičit a opravdu je to znát. Mám lepší fyzičku a ani nohy mě tak nebolí, jako před rokem, po lenivé zimě. Co mi ale připadá fakt nespravedlivé je fakt, že můj muž, který vůbec nesportuje (během dne toho ale hodně nachodí 50 m tam a zpátky a sem tam 20 schodů...), mi ujíždí, není zadýchaný a nohy ho nebolí. A podobně je na tom i můj táty, který začal jezdit na kole až skoro v šedesáti po tom, co přestal kouřit.
V každém případě jsem si to dneska užila a poprvé si vzala pulsmetr. Bohužel tepové pásmo, které bych si měla udržet, abych hubla, jsem měla jen z kopce a při pomalém objíždění rybníka. V okolí mého bydliště jsou všude kopce. Je to takové houpy houpy nahoru dolu. Do kopce se dostanu až k maximální tepové frekvenci, ale zpomalit už nemůžu, bych spadla z kola. Z kopce pak mrznu a tep jde dolů. Říkám si, že aspoň posiluji srdce a je to takový intervalový trénink. 
V pondělí jdu na Zumbu a jsem fakt zvědavá, jak na tom s tepem budu. V posledních týdnech se mi zdá, že se sice potím, ale jinak mi to přijde v pohodě. Zumba je spíš kardio než na hubnutí, ale já zatím hubnu.
Jakmile člověk natrefí na sport, co ho baví, je polapen. U mě to jsou sjezdové lyže (bohužel už je po zimě), kolo a Zumba, jo a ještě v moři šnorchlování, plavání a potápění, pro to vlastně hubnu, abych byla v plavkách hezká...