Je závislost jako závislost?

To že k závislosti na alkoholu vede relativně dlouhá cesta, která je nejprve dlážděná občasným nadužíváním až pravidelným zneužíváním alkoholu, je celkem známá věc. Dle mého výzkumu (2007) mezi počáteční spouštěcí události v životě žen patří nejčastěji: komplikované rodinné vztahy a partnerské neshody: psychopatologie (především depresivní nálady, úzkosti); pracovní stres nebo nezaměstnanost; tendence ke společenské sebe-izolaci (absence pomoci a podpory v okolí přinášející intenzivní pocity opuštěnosti, pocit „na všechno jsem sama“ apod.); nuda atd. Tyto události ženy nejčastěji „zapíjejí“. Co většinou „zajídáme“?

Obávám se, že to samé. Mechanismy přejídání a nadužívání alkoholu jsou si v lecčem podobné. Často slýcháváme nebo samy tvrdíme, že jíme ze stresu. Jídlo (především sacharidy) i alkohol zprvu opravdu snižují naše úzkosti. Posléze se úzkostné stavy prohlubují. Často díky pocitům viny z přejídání se u dané osoby úzkost zvýší, načež se opět nají, aby se její úzkost snížila (bludný kruh snižování a zvyšování úzkosti). Podobně nadužíváním alkoholu se daná osoba spolehlivě propracovává k těžké formě deprese.

Zvýšený příjem jídla a/nebo pití oddaluje a současně dočasně eliminuje konfrontaci problémů. Mohu na chvíli zapomenout na dlouho se táhnoucí trable nebo akutní stres. Narůstající tukovou tkání se jakoby „chráním“ a vytvářím bariéru před svým okolím, alkoholem změněným stavem vědomí mohu „odlétnout“ do jiné dimenze. Zajídáme a/nebo zapíjíme pomyslné emocionální díry, často málo uvědomované. Zajídáme a/nebo zapíjíme je v časovém presu (rychle), často potají a s vkrádajícími se pocity viny.

Na základě pocitů viny si opakovaně můžeme slibovat, že od zítřka už najisto přestaneme tolik jíst a/nebo pít. Jenže když nemám podporu, motivaci a nevím, jak nebo proč svůj životní styl pozměnit, snadno z najezení přejdu k naučenému přejídání a sklenička se k „dobrému“ jídlu přece hodí. …

Jsem ohrožená obezitou a/nebo závislostí na alkoholu?

Obezita i závislost na alkoholu jsou závažná onemocnění vedoucí jednoznačně k sebedestrukci. Je na místě podotknout, že mechanismy rozvoje obou diagnóz se shodují jen v něčem nebo v některé fázi rozvoje a jeden člověk nebývá většinou nositelem obou těchto onemocnění. Tak např. alkoholičky jsou často kachektického vzezření (nebývají obézní) a často se potýkají i s diagnózou mentální anorexie (mnohokrát ovšem předcházelo nutkavé přejídání a/nebo bulimie).

K oběma závažným diagnózám obezity a alkoholismu se člověk „propracovává“ relativně dlouho, zpravidla mnoho let. Pakliže si kladete otázku, zda jste ohrožená svou konzumací jídla a/nebo alkoholu, nabízím malý orientační test.

Zvažte se a vypočítejte si tzv. BMI (váha v kg/ výška v m2). Vyjde-li vám BMI vyšší než 25, zamyslete se nad pravidelností a skladbou vašeho jídelníčku. Dobře vám poslouží informace k rozumnému hubnutí na www.stob.cz

Pokud máte pochybnosti ohledně své váhy nebo konzumace alkoholu, neváhejte se poradit s odborníky. Přehled odborníků najdete na www.stob.cz, poradna. Lze kozultovat ipřes skype - podrobnosti také na www.stob.cz Kontakt: tel: 602 974 962 e-mail: terapie.eva.ruzickova@email.cz

Máte-li pocit, že máte problém s poruchou příjmu potravy můžete kontaktovat Mgr. Jana Kříhová Podzemná - klinický psycholog, zaměření na terapii obezity a poruch příjmu potravy.
Kontakt: tel: 608 136 243 e-mail: jana.krihova@seznam.cz

PhDr. Eva Růžičková