Stravovacím návykům se učíme od mala. Pokud se naučíme návykům správným, pak je vše v pořádku. Pokud se však naučíme zlozvykům, které jsou po řadu dalších let součástí našeho života, je posléze velmi náročné se jich zbavit – stejně jako kouření, alkoholismu apod.
Jako jakýkoli pokus o životní změnu provází i hubnutí neúspěchy, jejichž důsledkem může být známý jojo efekt.
Hlad nebo světýlko?
Fyziologickým signálem pro konzumaci jídla by se pro nás měl stát především pocit hladu. Avšak – žijeme v tak zvaném „toxickém“ prostředí, které nám poskytuje řadu podnětů proto, abychom nejedli z hladu nebo v momentě, kdy je na jídlo čas, ale ve chvíli, kdy nás ovlivní právě nějaký jiný podnět. A tak – stejně jako to pan Pavlov naučil své pokusné psy – i my se naučíme, že naše tělo přijme jako výzvu ke konzumaci jídla různá „světýlka a zvonečky“ v podobě podnětů. Ty mohou (stejně jako u Pavlovových psů) přicházet zvenčí (např. televize, počítač či jídlo samotné) nebo se jimi stanou naše vlastní myšlenky či emoce.
Hlava je důležitější než žaludek
Většina nabídek na hubnutí ovlivňuje pouze chování člověka – jeho stravovací návyky. Obéznímu se radí více či méně rozumně – co jíst a co nejíst. Ale právě u hubnutí je často důležitější hlava než žaludek. Úvahy o jídle a váhových úbytcích často a hodně zaměstnávají mysl. Probíhají ve formě vnitřních monologů, myšlenky přicházejí i odcházejí jakoby samy od sebe a často si je ani neuvědomujeme, ale jednáme podle nich. Z chybných, nereálných, iracionálních, nelogických myšlenek, které jsme z nějakého důvodu přijali za své, aniž jsme rozumem ověřili jejich pravdivost, mohou vznikat nejrůznější psychologické problémy.
Černobílé myšlení
Pro většinu hubnoucích je život rozdělen na dvě etapy. Jedno období je, když si vytknou nereálné cíle, většinou si naordinují přísnou dietu, při které trpí na těle i na duši. Zcela zákonitě ji po nějaké době poruší. Místo toho, aby se pochválili, jak jsou dobří, že se vydrželi týden či dva omezovat, naskočí jim negativní automatické myšlenky, že jsou k ničemu, že nemají vůli,
negativní myšlenky ovlivní negativně emoce, dostanou se do deprese, a když už si vzali jeden čtvereček čokolády, tak dojí čokoládu celou, aby získali sílu na další hubnutí. Následující pokus o hubnutí – ještě přísnější dieta – začne od nějakého význačného data. V této druhé etapě se nekontrolují a tehdy dochází k největším váhovým přírůstkům. Jídlo si však nevychutnají, protože mají v tomto období silné pocity viny. A tak se stále trápí, život jim utíká ve jménu hubnutí a váha jde paradoxně často nahoru, protože po zhubnutí dvou kil přiberou další tři.
Na změnu jinak?
Pokud chceme jojo efektu předejít, je vhodné pokusit se po dílčích krocích změnit trvale svůj životní styl. Nedávejme si nereálné cíle, nedržme nesmyslné diety, ale dejme si za cíl, že se pokusíme ve svém jídelníčku například omezit živočišné tuky, sacharidy s vysokým glykemickým indexem – tím i energetickou hodnotu, obohatíme jídelníček o zeleninu nebo postupně zařadíme do života pravidelnou pohybovou aktivitu.
Až když zvládneme jeden dílčí krok – pustíme se do dalšího. Za chyby se nebudeme obviňovat a ve svém konání budeme hledat pozitivní aspekty. Je totiž více než žádoucí, abychom se na cestě za změnou netrápili, ale byla pro nás přinejmenším přijatelná, v nejlepším případě příjemná.
Mohlo by Vás zajímat
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
