Anorexie je nemoc a je potřeba před tím nezavírat oči a neříkat si ono to přejde.Samo určitě ne.

Ahoj, tak projíždím ten její blog a jen mě napadá, že si buď dělá legraci, nebo je opravdu vážně nemocná :(
Bohužel mi dost připomíná kamarádku spolubydlící ze střední. Byla až děsivě vychrtlá a když jsme se jí snažily pomoct, tak jsme byly tlusté a jenom jí záviděly (podotýkám, že v té době mi ještě byly vidět pánevní kosti a druhá spolubydlící byla ještě štíhlejší). Naštěstí se z toho dostala a i dítko se jí zadařilo. Ale bylo to celke děsivé... :(

do těchto blogů jsem nikdy nechodila, věřila jsem, že jsem normální a že je normální nejíst...

já jsem anorexii měla... nyní o tom dokážu mluvit a beru to jako nejhorší období svého života, vzala bych to celé zpět, jen kdybych mohla... za tu dobu jsem ublížila tolika lidem, kteří mě mají rádi... je to nemoc, pak uvažujete uplně jinak než je normální... rozhodla jsem se proti tomu bojovat, studuju nutrčiní terapii a jednou bych těmto lidem chtěla pomáhat s problémy které mají... asi mě za to odsoudíte, ale každý má nějakou minulost a ta se změnit nedá, jen říkám - NIKDY bych to nechtěla prožít znovu..

"je jasný,že tomuto propadne jen totální neznalec trotl a prostě totální výmaz" . Je jasný, že nevíš o čem mluvíš, kočko.

Když jsem byla malá, spadl mi u babičky na dvoře na zem rohlík, který jsem samozřejmě zase zvedla a vesele spapala. Jenže na chodníku kolem byla rozlitá trocha postřiku na hrozny (celá rodina jsme vinaři), takže když mě mamka viděla, jak si dávám rohlík zase do pusy, bála se, že je od postřiku a začala křičet ať to honem vyplivnu. Udělala docela scénu (její strýc se totiž právě postřikem otrávil) a šíleně mě tím vystresovala. Výsledek byl, že jsem několik dní nechtěla nic jíst a i po tom do mě mamka nedostala nic než kašičky. Nakonec mě musel přemluvit děda a já začala zase jíst, ale dodneška si pamatuju, jak jsem se při každém soustu bála, že je otrávený...jsem ráda, že to nedopadlo hůř a že nemám následky. Naopak se teď jídlem "trávím" velice často a ráda :D

Kamrádka mojí dcery si tím prošla 2x. Prvně už v 10 letech, byla hospitalizovaná na psychatrii (návštěvy měla povolené jen kdyaž hezky "papala" - za odměnu. Nejhorší, že jí do toho dostala vlastní matka, která si na ní léčila své mindráky -žádná modelka, odhadem 165cm 80kg.
Dnes je jí 21 let a snad je " v pořádku", ale zdraví má poškozené napořád. Kdoví jestli bude moct mít někdy děti.

A rozhodně si myslím, že Bellin blog nechtěl propagovat natož inspiraci, je to spíše varování a upozornění na to, co se děje možná i ve vašem okolí.

Ahoj,no ono stačí když si dáš do vyhledávače foto nějakých modelek nebo tzv.celebrit a často ti kromě obrázku vyskočí i odkaz na nějaký blog, nebo pro-ana stránku...jednou jsem se dívala na Victoria´s Secret fashion show (chytly mě deprese asi ve 2ráno :D ) a ani nevím jak jsem se dostala na nějaké blogy-jejich přečtení stojí za to teda, je to ale spíše smutné, politováníhodné, jak ty holky nemají absolutně žádnou úctu k sobě samé a svému tělu, není to bohužel jen o jídle a snaze zhubnout, je to komplexní problém. Nicméně bych řekla že za tím nestojí jen mediální masáž ale i přístup rodičů-zejména matky, ono když je osobnost silná, tak ji tychle kecy a modelky z míry nevyvedou, ale jakmile je holka neustále podceňována, upozorňována na to, jak po 18.00 nemá jíst nebo že si nemá dávat přílohu, tak to může rychle sklouznout neželaným směrem. nejhorší ale je, že tyhle rádobyrady se jeví být zdravé-hodně pít, pomalu a v klidu jíst, hodně spánku, zelenina, sport každý den, nezralý člověk tyhle iluzi rychle podlehne....jsem nicméně ráda, že i když jsem měla stavy, jaké jsem měla, tak jsem tomuhle nepodlehla :)

Známá měla a možná ještě má dceru anorektičku, vyprávění hororové, nechtěla bych to doma řešit, jsou to fakt hodně velké starosti.

Já jsem teda článek pochopila jako varování, ne jako propagaci. I když - anorektičky se většinou scházejí na jiných webech, jednou jsem náhodou narazila na jeden speciální, když jsem hledala nějaké materiály o anorexii a bulimii do konverzace.

paní Líbo-přesně..můžu jídlo omezit,ale nikdy se ho nebudu umět vzdát úplně.cvičení taky není moje největší lahůdka,takže je fajn vědět,že i kdybych byla sebelabilnější,nestane se mi to!

Ambiente,Ankora-předpokládám,že tu 90% osazenstva tvoří zralé ženy a rozumné holky,ne děti,který podléhají modním diktátům.pořád je ještě dost lidí,kteří u svých dětí vidí tyto příznaky,ale nevěnují se tomu nebo je nevnímají. pokud to bere někdo jako výzvu tak ať se jde léčit. je jasný,že tomuto propadne jen totální neznalec trotl a prostě totální výmaz. o tomhle je třeba mluvit, ne to skrývat.

Anorexie je jediná choroba na světě ( kromě zánětu varlat a prostaty samozřejmě), kterou bych nikdy nemohla dostat!

Ani, zrovna jsem to chtěla napsat. :-). .
viz Obecná škola: "neolizujte zábradlí!!!"

Nechcem byť zlá, ale toto mi pripadá ako propagácia. Predpokladám, že si to sem dala ako výstrahu, ale možno by to chcelo pár slov aj od teba.

já s tím bohužel zkušenosti mám...

Zrovna dneska jsem přemýšlela nad tím, jestli má někdo tady ze STOBu ve svém okolí zkušenosti z anorexií nebo s bulimií?

Je mi z toho špatně.. :( v poslední době jsem četla několik blogů o hubnutí a některý ty holky by zasloužily pár facek..bohužel kolikrát to začne tak, že jim v rodině nadávají, jak jsou tlustý, ať se sebou začnou něco dělat..a ony radši přestanou jíst úplně :( je to smutný ..