Datum registrace: 11. 08. 2014
Lina.S
Původní Sebekoučink
Již zhubnuto: 3.6 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 95079.98 km |
Kolo: | 51412.41 km |
Cvičení: | 4327 h 47 min |
Přátelé
Počet přátel: 4
Jak požádat o přátelství
Lina.S
Jak psát blog?Jsem neuvěřitelně šťastný člověk
09. 11. 2016
Dobrý den, po roce zdravím všechny na STOBu. Původně jsem chtěla svůj dnešní zápis pojmenovat jinak - "Poraďte mi - co je to ten jo-jo efekt?" Ale takhle to bude vhodnější. Před rokem, kdy jsem měla víc času, jsem blog psala pravidelněji a zapisovala si, jaká poučení mi hraní se semaforky přineslo. Dnes mám další - jsem neuvěřitelně šťastný člověk.
Vím, co je to jo-jo efekt. Nebo... aspoň si myslím, že to vím. Nebo tuším v hrubých obrysech. To je prý efekt, který nastane, pokud se člověk domnívá, že stačí jednou držet dietu a shodit, a pak se vrátí k původním návykům a zase ztloustne. A prý to je naprosto a totálně špatně. No takže buď dělám naprosto všechno špatně, anebo...
Poprvé jsem přišla do STOB-klubu na podzim 2014. S váhou v normě. Nadváhu jsem měla kdysi taky, ale dlouhodobě se mi daří bez větších problémů držet BMI pod její hranicí. Čtyřtýdenní cyklus a cíl shodit tři kila jsem si dala jen proto, abych se cítila líp. A zafungovalo to. Takže jsem ráda zamávala semaforkům a dál vesele žila zase jako před tím. Na podzim 2015 jsem se vrátila se stejnou váhou a stejným cílem. A celé se to opakovalo. A letos znovu. Je tedy tohle ten jo-jo efekt? Dělám pořád tu stejnou strašlivou chybu?
Všude se mluví o trvalé změně životního stylu. Ta slova mi přijdou už jako zaklínadlo, nic ve zlém. :-) Ale já jsem došla k závěru, že už asi nemám co měnit.
Moje váha je už dlouhá leta v normě. Jsem kancelářská krysa, což mi umožňuje jíst častěji a pravidelně. Problém přichází na jaře a v létě, kdy mívám o vikendech příležitostně zaměstnání, které je opačný extrém - od rána do večera na nohou, kdy člověk poobědvá Tatranku a pověčeří spíš už v noci vepřo-knedlo-zelo, protože celý den neměl čas se najíst. Ne, to jsem řekla špatně - "neměl čas" by byla výmluva. Odbývám se z vlastní lenosti, protože je to tak pohodlnější, nebudu to házet na čas a okolnosti. No to je jedno. Kromě toho miluju sladké v každé podobě a po jídle si ráda dám nějaký ten "zákuseček". No a to jsou ta tři nebo čtyři kila každý rok.
Když se na podzim vrátím sem k semaforkům, zjišťuju, že se na mě vlastně zase až tak moc nezlobí, že se zelenají celkem snadno. Jím v podstatě stejně jako dřív, jen si dávám pozor, abych nezobala všelijaké ty "zákusečky", abych jedla pravidelně a abych nejedla v noci. Jsem neuvěřitelně šťastný člověk. Nemusím hledat nový životní styl. Já už ho mám.
Možná by někdo mohl říct, že to je stejně špatně, že bych si ty "zákusečky" měla hlídat celý rok, že bych si měla najít čas na pravidelné jídlo, i když pracuju v terénu. Ale žít dokonalý život... Někdo to možná umí, ale já ne a ani to nechci umět. Já jsem takhle spokojená. Tři, čtyři kila? Co to je? Možná, kdybych se vážila pravidelněji, zjistím, že takovéhle výkyvy mám po celý rok. Ale já váhu neřeším. Rozlišuju jen - "cítit se dobře", "necítit se dobře".
Kdysi ve škole jsme měli napsat na papírek, kdo je pro mě v životě nejdůležitější. Když paní učitelka z jednoho papírku přečetla: "Nejdůležitější na světě jsem já", vzbudilo to ve třídě pohoršení, kdo z nás je takový sobec. Ale paní učitelka se zeptala: "A jak to stojí v Bibli?" Odpověděli jsme: "Miluj bližního svého." A ona se zeptala: "A dál?" To už věděl málokdo. Nejsem věřící, ale myslím, že v Bibli jemnoho opravdu velkých a krásných moudrostí. A tady je: "Jako sebe samého." A já jsem pochopila, že nemůžu mít ráda lidi kolem sebe, pokud nebudu mít ráda sebe samou. Možná, že lidská zloba a zahořklost, které je kolem tolik, pramení z toho, že lidé cítí zlobu a zahořklost především sami k sobě.
Nejsem dokonalá a nebudu kázat. Naopak - i já sama občas bojuju s pocitem, že se sebou vůbec nechci být, protože... a vyjmenuju si spoustu vlastních chyb. Ale když se nad tím zamyslím - moje chyby jsou přece jen v mojí moci, ne? Už jsem to tu kdysi psala. Možná mi řeknete, že jsem hubená holka a že sem nepatřím, že se mi snadno píšou takové věci. Možná. Já bych jen každému na světě přála, aby ten pocit dokázal najít. Ten pocit "JÁ MŮŽU". Nejsou všechny semaforky zelené? No tak nejsou. Důležité je, že můžou být. Můžou být, kdykoliv budu chtít, stačí se jenom rozhodnout. A tak je to se vším, co nenávidím sama na sobě. Já to MŮŽU změnit. Je to jenom moje vlastní volba.
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
Lina.S
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?