Dnes jsem se pustila do do ulidu skříně, který jsem docela dost dlouho odkládala, ale dnes mně to tak "draplo" a šla jsem do toho. Postupně jsem dávala na hromádku věci, které už nenosím a to hlavně proto, že mi jsou malé. Abych to upřesnila byli!!!! malé. Ještě že mně napadla ta spásná myšlenka - vyzkoušt si je, než je buď vyhodím, nebo někomu věnuji. Takovou radost jakou jsem měla se dá snad jen přirovnat k radosti malého dítěti, které vezmete na Matějskou pouť a máte neomezený rozpočet. Moje oblíbené tříčtvrteční džíny, do kterých jsem se vloni nacpala z velké nouze - nic jiného čistého a suhého nebylo po ruce- jsem dnes vklouzla úplně v pohodě a ještě k tomu mi jsou v pase volné!!!! Radovala jsem se tolik, že se i můj pubertální synáček přišel podívat, jestli jsem se z jeho "lotrovin" už opravdu nezbláznila (jak pořád vyhrožuji). Musím podotknout, že i mé pubertální dítě má z mého hubnutí radost a od začátku mně podporuje - který puberťák rád cupitá (když už musí) vedle obézní maminky???

Doufám že příští úklid skříní mně opět potěší. To už ale pak budu muset vyrazit na nákupy, protože ve skříni je pak už jen jedna věc menší velikosti a to jsou zapomenuté letní "šatičky" a jen s těmi si nevystačím...