V neděli mě přítel přesvědčil,že si zajedeme k vodě. Normálně ví, že bych nešla, ale tentokrát na to šel chytře: „Co kdybychom jeli ke splavu, aspoň se projedeš na kole, stejně jsi dnes ještě nesportovala“. A tak jsem kývla – přece jen, když už nic jiného, je to najetých 25km, aspoň se protáhnu. Už cestou jsme míjeli moji noční můru -všude hromada mladých koček „oblečených“ do šortek, které moje spolubydlící z kolejí označovala jako „20 cm látky kolem bobra“, s trikem se neobtěžují, rovnou si vezmou horní díl bikin. Lezou jim kyčle, páteř, některým i půlka zadku, ale jsou plné sebevědomí, protože ví, že se to chlapům líbí.

U vody to samozřejmě není o nic lepší. A tak když přítel vidí můj pohled, dekujeme deku do nejodlehlejšího kouta. Stejně to nepomůže. Do vody nepůjdu, musela bych projít v plavkách haldou lidí a ti puboši sedící nahoře na splavu a okukující všechny okolo mi odvahu vážně nepřidají. Závidím těm padesátiletým chlapům s pivními mozoly přepadávajícími do půlky stehen, jak s pivem v ruce klidně posedávají okolo a vůbec si nedělají hlavu s tím, jak vypadají. A tak ležím v koutě na dece v kalhotách po kolena a triku s rukávy po lokty, přes obličej přetaženou šiltovku a snažím se být neviditelná.

Ať už je zase zima!