Já už jsem si myslela, že o jídle vím skoro všechno a už jsem si i opakovaně zapisovala jídlo (do sešitu). Ale brala jsem v potaz jen energetickou hodnotu. Vždy jsem omezila tuky a sacharidy jsem se domnívala, že nekonzumuji, když nejím sladkosti.
Byla jsem velmi překvapená, když jsem, díky sebekoučinku zjistila, že mám nedostatečný příjem tuků a překročený příjem sacharidů. (Oba semafory na mě křičely červeně , jedno s mínusem a druhé s plusem).
Dostudovala jsem si, že zdravé tuky jsou ve správné míře nutné. Zařadila jsem si do jídelničku olivový olej a v malém množství ořechy. Taky jsem si uvdomila, že sacharidy jsou v pečivu, přílohách, ovocí, ve všem a začala jsem mít pod kontrolou i tento příjem.
A taky jsem se konečně začala hýbat. Vadilo mi, že semafor pohybu byl červený, když už ostatní svítily zeleně . Začala jsem chodit běhat (přehnané slovo na tuhle moji aktvitu, přesněji velmi mírný jogging, člověk kráčející rychlou, svižnou chůzi by mě předhonil), cvičit, plavat, chodit do posilovny...
Řeknu Vám, že první dva týdny jsem u "běhání" neviděla, neslyšela kolem sebe nic, jenom jsem chtěla umřít. Brečela jsem u každého pohybu. Nestačila jsem s dechem a pochopila jsem doslova, co znamená rčení: srdce mu chtělo vyskočit z hrudi.
A pak najednou jsem cítila, že kolem mě pofukuje vánek, uviděla ptáky skákat po poli, mohla jsem se nadechnout a tělo jaksi začalo poslouchat. Ne že bych už teď byla nějak extra ve formě a fit, ale zlepšuje se to každým dnem.
Po týdnu "diety" a cvičení jsem přestala brát léky na vysoký krevní tlak. Mívám ho teď takových 118/78 (z bývalých 160/110)
Když cvičím doma, cítím, že jsem čím dál ohebnější a v posilovně už jsem si přidala sem tam nějakou cihličku závaží, i když rozhodně nemám ambice nahazovat svalovou hmotu. Jen chci zhubnout a nemít přitom mlandravé všechno svalstvo.
Dokonce si můžu zase vychutnávat moje oblíbené chození do sauny. Předtím jsem se bála kvůli tlaku tam jít.
Zdravím všechny spolubojovnice a spolubojovníky a všem nám držím pěsti.