Ahoj no rozhodně nevěš hlavu znám to moc dobře vzhledem k tomu že jsem mega workoholička tak na kávičky s ,,Kamarádky,, nemám žádný čas a mám asi jen tři holky který když se potřebují vykecat zavolají mi . Jinak nic ;) a zjistila jsem že když jsem se potřebovala o někoho v těžkých chvílích opřít tak tu žádná pro mě z těch úžasných kamarádek nebyla !! Takže upřímně je lepší když člověk chodím chvíli světem sám bez těch ,,Přátel,, aspoň mi došlo že nemám zahuštěnou hlavu cizími problémy a že ten čas můžu využít pro sebe ;) a neboj vždycky někdo dojde a bude se chtít přátelit bohužel v dnešní době je to sice samá faleš ale i dobří lidé tu na tomto světě stále jsou takže věřím že nějaká kamarádka či kamarád se v tvém životě určitě objeví a nebude to jen ,,Kamarádka či kamarád,, ale opravdová kamarádka či kamarád s velkým ,,K,, ! ;) a držím pěsti ! ;)

Ahojky, bohužel to mám stejně, mám spoustu kamarádů, ale přítele/kyni, které mohu zavolat když je nejhůř žádnou. Úplně chápu tvé naštvání, samé domluvy a nakonec skutek utek. Já si jen říkám, čím to je? A co je špatně? Drž se.

Je smutné, že nikoho kolem sebe nemáš, ale asi se sama lidem musíš taky otevřít. Možná působíš nepřístupně a ani si to neuvědomuješ. Já jsem například v poslední době objevila novou kamarádku a časem třeba i přítelkyni hned v sousedství. Dlouho na mne působila uzavřeně a až když jsem se s ní dala do řeči na téma hubnutí a chození, tak projevila velký zájem. Zjistila jsem, že za zdánlivou uzavřeností byla velká deprese a opuštěnost. Dnes spolu chodíme na dlouhé procházky, jak nám čas dovolí a mám radost z toho, jak si dokážeme popovídat o všem možném. Děláme si takovou amatérskou psychoterapii a oběma nám to dost svědčí. Takže možná máš taky někoho ve svém okolí, tak zkus navazovat kontakt, možná na to někdo čeká :-)))

Jsem na tom podobně jako renča. Jen přidávám ještě jednu kategorii. Lidi, se kterými se stýkám ze slušnosti - prostě je z nějakého důvodu nelze přehlížet. A mám dobrého kamaráda, se kterým jsem v kontaktu prostřednictvím e mailu a protože máme podobné zájmy tak se i vídáme. Ale jinak jsem životními okolnostmi nucena být sama sobě přítelem někdy je to i fajn

rozlišuji lidi na "přátele" a "známé". Přitom s těmi, které vnímám jako přátele, -jsou asi tři- ani nejsem v jednom městě, ani se nescházím. Pak mám známé - a u těch rozlišuju na ty, kteří jsou mi milí a blízcí a pak na ty, ke kterým mám neutrální vztah. Tož asi tak. Myslím že přátelství není dané mírou setkávání.

Známích mám spoustu,ale pravé přátelé jen tři, onemocněla jsem a hned přišli pomoci se vším co jsem potřebovala a já jim to ráda vracím.Jezdíme spolu na dovolené.

Známích mám spoustu,ale pravé přátelé jen tři, onemocněla jsem a hned přišli pomoci se vším co jsem potřebovala a já jim to ráda vracím.Jezdíme spolu na dovolené.

No, vzhledem k tomu, že celý život pracuju s lidma (myslím, že mám hodně slušný odhad na lidi), tak mám ráda samotu a klid. Slepičení o ničem jsem nikdy nevyhledávala. Mám jednu kamarádku od 25 let, a tohole kamarádství si opravdu, ale opravdu moc vážím a hýčkám si ho:-).
Jinak ale mám samozřejmě spoustu známých, přátel a "taky přátel".

teda.. děkuju všem za komentáře.. mnohým z vás docela závidím.. kdo přátele máte, držte si je zuby nehty.. děkuju i za tipy, jak na ně.. ale je to přesně to proč jsem na ně byla včera naštvaná - opíjecí kamarádku jsem včera poněkolikáté přemlouvala, jestli nezajdeme na kafe nebo cvičit - nemá čas, nikdy nemá čas dokud se nejde pít a tancovat.. je mi s ní dobře, je to veselá kopa, je hodně upovídaná a rojí se kolem ní muži kam jen přijdeme.. člověk se s ní nasměje, i když mě vůbec neposlouchá.. jenže jakmile se trochu opije začne všem vysvětlovat, jak někdo jako já jejím starostem nemůže rozumět, že jsem jiná generace (jsme od sebe 10 let, ale nikdy mi to nepřišlo jako problém) nebo se pověsí na nejbližšího chlapa a já jí zbytek večera nevidím. Ten druhý toho má hodně a chápu, že občas naše setkání ruší, ale poslední dobou ruší třeba hodinu předem a z takových důvodů jako, že na mě (opět) zapomněl, že jde hrát stolní hry s nějakým kamarádem nebo že za dva dny jede někam na víkend a tudíž vlastně radši nepřijde - tak jsem mu to včera sepsala, že chápu, že čas nemá, ale čekat každý týden z jakého důvodu to ruší tentokrát mi leze krkem, odpověděl, že se omlouvá, ale že ho to vůbec nedojímá, prootže má důležitější věci na práci - je to zajímavý člověk, má zajímavé koníčky a myšlenky, ale společensky je to 5 letý egoista.. včera mě skutečně oba hezky vytočili..

Já měla kdysi moc dobrou kamarádku, alespoň jsem si to myslela. Skutečně mě štvalo to, jak využívala skutečně hodného kluka, a ještě měla navíc přítele. No dopadlo to samozřejmě tak, že JÁ jsem ta špatná. Teď mám jen 2 kamarádky, které mi vystačují a které mají radost z toho, že se mi daří, ale zase si navzájem můžeme říci, co nás na sobě štve... Jinak mám jen okruh známých lidí.

Koukám , že ta dvojka je u všech stejná . Jedna kamarádka bych řekla že je moje kadeřnice . Je to bezva baba se kterou mohu mluvit o všem . Ale občas si spolu zajdeme i na vinko a bývá to moc fajn večer . Ta druhá je bývalá spolužačka se kterou se život příliš nemazlil . V létě se sejdeme i s vnoučaty , které jsou asi tak stejně staré . No a v zimě holt to jde i bez vnoučat . Přeji všem , aby měli někoho s kým se mohou sejít a poklábosit .

Já dělím lidi na přátele, kamarády a známé. Takže jsem v pohodě - opravdoví přátelé jsou 2, kamarádů víc a známých mám spoustu :) A jsem v pohodě. Nedělám si iluze :) Jen poslední dobou nějak nemáme šanci se setkávat. Ale věřím, že se to časem srovná a věci se ustálí :)
V tvém případě bych hlavně popřemýšlela o tom, jak se s nima cítíš. Pokud bych se s někým necítila dobře asi bych neviděla důvod se s ním dál setkávat.

Kamáradka, která tě ma jako vrbu a sama si tvé případné strasti nevyslechne, je k ničemu. A ten druhý, to je ztráta času. Není důležitá kvantita, ale kvalita. Koukni se do zrcadla, usměj se na sebe, pochval se, jak dobře vypadáš, co všechno zvládáš a bude ti líp, uvidíš.

Kamarádů máme se synem docela dost - na různé činnosti :-)), ale opravdové kamarádky mám jen 2 - jsou prověřené léty - s jednou se kamarádím už od mateřské školky, s druhou od nástupu do prvního zaměstnání. A prověřila nás už spousta situací a chráním si je jako oko v hlavě :-))

...jsem samotářka, introvertka, .... nemám potřebu přátel...v určitých obdobích života jsem sem tam na nějaké "přátelství" udržovala, ale nakonec z toho bylo jenom zklamání (zloba, závist, zášť.......)

Mám pár opradových přátel, na které se můžu spolehnout a věřím jim. Ovšem nikdo není dokonalý a každý z nich má nějakou tu chybku..Buď chodí věčně pozdě nebo mi neustále pláče na rameni kvůli chlapům a nebo není vtipná/vtipný a legrace si neužijem...ale i tak je mám ráda...a dávám si už sakra pozor, abych o ně nepřišla (pak člověk najde protějšek, tráví s ním všechen volný čas, na kamarády prdí a pak o ně o všechny přijde)

já kolem sebe taky nikoho nemám, měla jsem rádoby kamarádky které mě vždy jen využili a odkoply ,další ta má strach že jí budu velká konkurence u chlapů které stále nahání. Naučila jsem se na samotu a nikoho nevyhledávám, mám virtuální kamarádky na fb takže to stačí

Je mi milejší jedna kamarádka na kterou se můžu kdykoliv spolehnout, než zástup "rádo by" kamarádek.

Já měla pár dobrých přítelkyň. Přátelství s některými vzala závist. Ta ostatně ničí i běžné kamarádské vztahy, jak jsem se o tom už kolikrát, a dokonce v době velmi čerstvé přesvědčila. Momentálně tak mám opravdovou přítelkyni v době dobré i zlé jen jednu. Pak mám spoustu kamarádek, děvčat, se kterými je mi fajn, ale neznáme se tak "dopodrobna". Nicméně setkání s nimi je mi daleko milejší, než setkání s bývalými "přítelkyněmi", které mě třeba jen využívaly či se nepřenesly přes své závistivé srdce. Nevěřila jsem tomu, když mi okolí říkalo důvody, pro které se naše přátelství rozpadlo, ale ukázalo se, že mělo pravdu. Jinak, když už bych někomu 6x řekla, aby někam šel a 5x by se vymluvil, nechala bych další iniciativu na něm. Aspoň bych viděla, zda o setkání skutečně stojí a zda se mu nějak nevnucuji. Držím palce, ať brzy objevíš nová přátelství, která se stanou přátelstvími v pravém slova smyslu!! ;-)

Ahojky najít dobré přátele je dnes obtížné. Já zastávám názor, než špatný přítel tak radši žádný. Pokud si uzavřený tip, který ještě nemá asi moc času, tak budeš mít problém najít někoho nového. Věř, že dobří lidi existují. Doporučuji bavit se s okolními lidmi, které potkáš. Nezávazně, třeba se časem vyloupne někdo, s kým si budeš rozumět a z kterého se časem vyloupne dobrý přítel. Mně se takto časem vylouply tří přítelkyně. Trvalo to, ale fakt dlouho.

Jo - taky mě napadá, že možná ti tví dobří špatní přátelé nemusí být až tak špatní - že opíjející se kámošce by třeba stačilo říct, že bys s ní ráda trávila čas jinak než pitím (zrovna to řeším s jedním kamarádem, co taky vždy chce jen pít a pseudofilozofovat) a možná ten, co teď několikrát odmítl, taky netuší, jak to na tebe působí a má třeba blbé období. Já bych se asi přímo zeptala. Ale tím tě do ničeho netlačím, jen mě to tak napadá, že někdy jsou věci jinak, než se zdají, že taky několikrát odmítnu setkání protože fakt nestíhám a to, že se pak s někým nevidím, je mi moc líto a mám ho pořád stejně ráda...

Jj, známých a kamarádů mám hodně, ale přátel, kterým můžu zavolat nebo napsat, když je mi na nic vlastně strašně málo, možná žádné - i když nevím, jestli to náhodou není tím, že to moc nedokážu - nechci zatěžovat. V poslední době mi přátelé ze života bohužel odcházejí - buď doslova (smrtí) nebo se různě stěhují jinam a kontakt na dálku udržet je složité. Tak nevím... Píšu bez ladu a skladu, jak mě to napadá...

Opravdu jsou Přátelé a přátelé.Každý z nás má nějakou "mouchu",ale podle mne je i přátelství o kompromisech,které ale nesmí být jen jednostranné.Bez přátel je život,alespoň pro mne hrozně smutný a nemusí se to všem líbit,ale mám je v jedné kategorii s rodinou.Myslím ty opravdové PŘÁTELE,ty mám čtyři a vím,že by pro mne kdykoliv ( stejně jako já pro ně) udělali maximum.a..........jsem šťastná,že je mám :)

Tak to zrovna řeším taky.
Přátele potřebuju, mám, ale jsou tak zaměstnaný se svýma rodinama, že je vidím málo.
A jinak jsou lidi bohužel taky někdy dneska falešný.
Je určitě nutný mít přátele, ale jen ty starý jsou tutový ! :-))))