Harpagona by ze mě pepka klepla asi.
Neb nejsem spořivý na horší časy.
Radost mám, když jiným radost dělat mohu,
snad hříchy mé se tak zmenší až půjdu k Pánu Bohu...

Snad někde v ráji se pro mě místo najde,
v opačném případě má duše v pekle zajde...
Nebo peklo není a není ani nebe ?
A proto dnes lidé jen mají rádi sebe ?

Peníze mám také rád, téměř jako každý.
Však na rozdíl od jiných vím, že nejsme tu navždy.
A tak peníze, když přijdou mě navštívit,
já nepatřím mezi ty, co touží je políbit...

Nemám doma na zlato truhlici
ani v kravatě diamant v jehlicí ...
Raději vždy dávám, nežli něco beru...
Rád žiji na slunci, nežli v chladu, v šeru ...

Každý dobrý člověk je u mne host.
Takovému nikdy jsem neřekl dost !
Peníze, zlaťáčky, nejsou má kuřátka,
mít srdce na dlani je hezčí pohádka...

Jak směšná je honba za penězi, mocí,
když pak závist, lakota nedá spát Ti v noci...
Jak směšná je lakota pro okamžik žití.
Já raději mám ženy, zpěv a pití !

A tak do hrobu namísto zlata jen vezmu dobré činy,
a také trochu hříchů, vždyť nejsem bez viny. 
Když tu chvíli tu jsem, tak abych rád měl lidi.
A kdo rád jen sebe má, tak ten ať se stydí..