a schody, co vedou do pekla.

Schody na kterých jsem poznal  Tebe

a schody, po kterých jsi mi utekla.

Jsou schody staré, Malostranské,

jsou schody příkré, třeba na komín !

Kdysi míval jsem možná chutě panské,

dnes stačí mi k štěstí chléb a kmín.

Jsou schody točité na hradní věži,

jsou schody známé, třeba do bytu,

jsou schody, na kterých čas málo běží

a jiné, kde času není nazbytu.

Jsou schody, které samy jezdí,

jsou schody v obyčejném domě,

jsou schody vedoucí na rozcestí,

jsou schody, které nejsou pro mě.

Jsou schody vedoucí vzhůru ke slávě

a schody, po kterých se padá dolu.

Schody, na kterých byla ruka v rukávě,

doba, kterou prožili jsme spolu.

Jsou schody jdoucí k popravišti,

jsou schody vedoucí na Daliborku,

kde dole, lidé jak v lesním mraveništi,

jak kuřata běhající v dvorku.

Stojím na schůdkách na komíně,

hledím do dáli po krajině,

vítr ledový mi slzy do očí  nahání.

Hledím dolů do úbočí, kde čas jak hřebec uhání...