Až přijdu do nebe, nechci se tam flákat.
Zpěvy andělů nebudou mne lákat.
Život ten věčný nebude mne bavit,
pokud se mi nudy nepodaří zbavit.

V nebi chci pracovat tak, jak jsem byl zvyklý.
V nebi však se zahálka s matkou hříchu spikly.
Nic nedělat, jen se modlit, to je vlastně trest.
Kdybych tak alespoň moh před branou mést..

Zdravil bych tam duše, co v nebe budou mířit,
stesk po práci pozemské bude ve mně vířit.
Namazal bych panty u nebeské brány,
aby nevrzaly, nedělaly rány.

Andělům ve křídlech čistil bych peří,
jsem prostě člověk, co jenom v práci věří.
A když by práce přede mnou utekla,
šel bych ji hledat třeba i do pekla !

Snad by mě přijali ti všichni rohatí,
dělal bych jen za stravu, prý nejsou bohatí.
Přikládal bych pod kotle, štípal bych dříví,
dělal bych s radostí, dělal jako divý.

Překračoval bych s nadšením i pekelné normy,
dělal bych tak velmi rád, bych nevyšel z formy !
Nespráskat tam politiky musel bych se snažit,
ovládat své emoce, než se budou smažit.

A tak bych dobrovolně z nebe skončil dole.
Dole je moc práce, jak neorané pole.
Práce, co má smysl, v pekle vždycky bude.
Když tady na zemi zlo vítězí všude !