Nerozumím světu, ve kterém dnes žiji.

Kde digitální čas, ne hodiny co bijí.

Kde nežijí jen lidé poctiví a dobří,

kde žijí VIP, superstar a mediální obři.

Před kopou let jsem čutal, měl rád míč,

na provázku na krku jsem musel nosit klíč.

Jak moc za ten provaz jsme se styděli,

na krku byl jen, když rodiče nás viděli.

Dnes kráčí mladý, úspěšný muž a by ho zdobil,

na krku má  provázek a na něm klíč a mobil  !

Do míče nekope, o úspěch mu kráčí.

Zakope si až doma. V počítači .

Před půl stoletím, když u fotografa se stálo

a malé dítě - batole- vlásků mělo málo,

tak vyčesalo se mu do „kohouta“ chmýří,

aby fešák bylo, když čočka na něj míří.

Dnes mladý muž prý dívky upoutá,

když na hlavě své dospělé má „kohouta“ !

Vlasy ztužené nahoru mu trčí,

pyšně vykračuje, že prý to tak frčí .

Před půl stoletím, když v létě výheň sála,

matka dítěti kapesník na hlavičku dala .

My tehdy již velcí kluci

na hlavu ho nevzali, to raděj revoluci !

Dnes mladý muž, módní doplněk, snad módní finta

na hlavě šátek má jak od kapitána Flinta !

Nevím, zda bambitka jeho nabitá

však móda je již asi mrtvá, zabitá.

Před půl stoletím taška na zádech neměla křivit záda,

většina z nás kluků ji tak však nenosila ráda,

kdo poslušný byl a páteř chtěl mít jak rodič chtěl,

těm, co se s taškou prali, jen tiše záviděl.

Dnes, úspěšný,elegantní mladý muž

s  batůžkem na zádech vykračuje už !

Páteř rovnou bude mít když stane na váze.

Nevím, zda stejnou ale má i ve své povaze.

Dříve, když ženě uteklo oko na punčošce,

polil ji stud a nesla to velmi hořce.

Dnes rozervané kalhoty i punčocháče,

na mladých dívkách. A oko ? Pláče.

Dříve kšandy visely jen opilci dolů,

když s opicí šli domů těžce spolu.

Dnes mladému, modernímu muži kšandy visí,

jak opilcům, když šli z hospod kdysi.

Nerozumím světu, ve kterém dnes žiji.

Kde digitální čas, ne hodiny co bijí.

Kde všichni se mají rádi, ale jen na oko.

Již jiný dnes je svět. Pryč je baroko.