Tak..a je to tu. Pořídila jsem si kuchyňskou váhu. Konečně si můžu odměřovat porce vysoce výživných nekalorických pochutin. Akorát to má jeden háček. Nemám sestavený jídelníček, takže ani nevím, kolik gramů čeho si vlastněmám odvažovat :D Ale ono se to poddá. Nejdřív si o tom nastuduju nějaký moudra a pak je zkusím aplikovat do naší rozežrané domácnosti..Jenom doufám, že to nedopadne jako s těmi kolečkovými bruslemi. Ty jsem si taky pořizovala s nejlepším vědomím a svědomím toho, že v každé volné chvíli budu kroužit po stezkách stylem á la Sáblíková. A kupodivu mě tahle pohybová aktivita začala i bavit. Jediné, s čím jsem ovšem nepočítala, byl strach. Jako chudé studentce mi totiž po koupi bruslíků už nezbylo na chrániče. A protože jsem si přečetla, že pádu se dá předejít předklonem a pokrčenými koleny, používám tuhle metodu pořád. Místo uvolněného postoje to tak spíš vypadá, že sedím na imaginárním WC zkroucená v předsmrtelné křeči, v očích hrůza…no ale co, každý musíme nějak začínat. Někdo startuje od nuly a jiný (jako třeba já) z mínus padesáti :D Ale já se k cíli dohrabu, jsem totiž nakopnutá..a ne do zadku :)