Tak sem napíšu svůj příběh o tom, že i muži mohou úspěšně hubnout se Stobklubem. Můj první hubnoucí pokus se odehrál v roce 2000, kdy jsem se snažil postavou vyrovnat své štíhlé dívce, kterou jsem miloval, takže se mi během 3 měsíců podařilo zhubnout cca 27 kg a moje váha se ustálila na 80 kg. A věřte, byl to hezký pohled do zrcadla. Denně jsem běhal a posiloval, jedl jsem málo, hubnutí šlo (i vzhledem k věku) skoro samo. Pak jsme se s mojí dívkou rozešli a já neměl důvod (to je ale blbost, co) dál pokračovat v hubnutí nebo udržování váhy. Takže jsem těchto 27 kilo zase během roku a půl úspěšně nabral zpátky a časem k nim díky sedavému zaměstnání a nedostatku pohybu přidal ještě dalších 11 kg, takže jsem skončil na 118 kg. Bylo to přesně před dvěma lety, kdy začaly mé zdravotní problémy - začaly mě bolet paty. Ze začátku jen, když jsem ráno vstal, pak i přes den, když jsem delší dobu seděl a pak už skoro pořád. Zkrátka jsem se už neunesl. To mě donutilo začít přemýšlet o tom, co jím. Dříve jsem jedl jen sladké snídaně (domácí buchty či koláč či jiné sladkosti), k večeři jsem miloval bohatý obložený talíř nebo půlku čokolády jako zákusek. Když jsem to jednou počítal, dostal jsem se se svým příjmem k 16000 kJ. Jedl jsem třikrát denně a zelenina pro mě bylo cizí slovo. A byla to opět žena (moje manželka), která mě "donutila" s mým jídelníčkem něco udělat. V té době měla již za sebou nějaký ten hubnoucí cyklus zde ve Stobklubu, takže věděla jak na to. Začal jsem omezovat sladké na snídani, začal jsem jíst menší porce. Z původních 16000 kJ denně jsem se dostal na 12000 kJ a shodil jsem za rok 6 kg. Štvalo mě, že se váha zastavila a dál jsem nehubnul. "Hele, co je to vůbec ten Stobklub?", zeptal jsem se jednou své ženy. "No, to by sis musel všechno jídlo zapisovat a vážit a nepřekročit doporučené kilojouly. A jíst pětkrát denně a k tomu hodně zeleniny." Když mi počítač spočítal můj denní příjem na 8500 kJ a napsal mi minimálně 350 g zeleniny denně, polilo mě horko. To nedám, pomyslil jsem si. "Tak to zkus, dej si třeba 10000 kJ denně a uvidíš. Spolu to zvládneme", dodala ještě manželka. 

Je to přesně 3 měsíce, kdy jsem do tohoto bláznivého pokusu šel. První dny byly krušné, jen jsem si zapisoval a divil se, v čem všem je skrytá energie. Tak malá buchta a má 1000 kJ? To není možné. Ale to si pak toho už moc dát nemohu. A tahle malá obložená miska, kde skoro nic není má přes 2500 kJ? To není možné. Moje manželka mi ale ukázala, jak na to a jak se dá jídelníček udělat tak, aby člověk neměl hlad. Nakonec jsem se naučil jíst malé porce vícekrát, našel jsem si druhy zeleniny, které můžu jíst opakovaně a nečiní mi to problémy. Jím všechno, co jsem jedl dříve (to byla moje podmínka, když jsem do hubnutí šel - nechci žádnou dietu, kde se nesmí jíst sladké nebo tučné věci - jak já mám rád uherák a pečený bůček a domácí buchty), jen se snažím to mít vyvážené a nepřekročit těch 10000 kJ. Vlastně je to i zábava, kombinovat zdánlivě nezkombinovatelné věci a vymýšlet si vlastní recepty. K tomu se výborně hodí právě sebekoučink. Co najednou člověk objeví nových chutí! Pokud jsem jen dodržoval jídelníček, šlo hubnutí pomalu - tak 0,3-0,5 kg týdně, když jsem k tomu třikrát do týdne přidal ještě rychlejší procházku s hůlkami (do posilovny mě nikdo nedostane ke cvičení doma se opakovaně nepřinutím a dívat se na mě, jak běhám, vyvolává úsměv na nejedné tváři), najednou to bylo 0,8-1 kg týdně a po třech měsících jsem na 104 kg a pokračuji dál. Mým cílem je být zase do-cent, tj. mít pod stovku. A k tomu mě zbývá už jen 5 kg!

Takže važme si žen, které máme po svém boku a které nám jsou oporou. Hubněme pro sebe (milující žena vás bude milovat i s kulatým bříškem a počká na vás, než vyjdete po schodech ufuněni do třetího patra), své zdraví a pro svůj dobrý pocit. Obdivuji všechny ty ženy, dámy, dívky, které se tu chlubí odhozenými kilogramy, protože nám ukazují, že to jde. A chlapi, ruku na srdce, když to zvládly ony, zvládneme to snad taky, ne?