Milý Bločku. Již drahnou dobu jsem v tebe nic nevepsal. A víš ty proč? Byl jsem rok nemocen. Tedy ne rok, pouze rock, tedy metal, tedy šest dny! Tak co, mafie, špagety, černy knyr? Jak dlouho ty nejist špagety? Hm, už šest dny?

No zkrátka a dobře, v pondělí jsem si vyrazil naposledy na trať deset km dlouhou v třeskutém mrazu a větru, za který by se nemusela stydět ani antarktická meteorologická stanice, abych dostal nejhorší nemoc, která může chlapa mé věkové kategorie potkat (pokud myslíš hyperplazii prostaty, jsi na omylu :-D): rýmičku potencovanou kašlíčkem a násobenou teplotkou! V úterý jsem se jal léčit svou téměř smrtelnou nemoc jak jinak, než způsobem, kterej zvolí každej normální chlap: chlastem, horkým čajem a postelí. A hádej,hadači, jak to dopadlo. Bylo mi ještě hůř, páč jsem měl k rýmičce ráno ještě kocovinu :-D No chlap. Takže jsem se již v úterý svěřil do léčivé náruče své lásky a postupně do neděle pookřával, až dookřál do stavu, kdy ještě sice soplíčky občas znepříjemní život můj, leč žiji a volně dýchám! Hihi. Takže dnes jsem musel svou milou opustit, jelikož mi nastala perioda, kdy mám na starosti dvě svá dítka ve střídavé péči, takže jsem nastartoval svůj wagen a vyrazil k domovu.

Dítka ještě nebyla připravena na transfer od matky do místa svého trvalého bydliště (ke mně), tudíž se nabízela celkem logicky otázka: skoro tejden ses válel, dobytku, dáš to dneska? A protože nesnáším, když mne mé agresivnější já uráží a podceňuje, řekl jsem, jsa na chodbě našeho paneláku, zrovna míjejíc souseda, hlasitě: jo, ty hajzle :-D Soused mne ode dneška nezdraví a nenechal si nic vysvětlit :-D

Doma jsem prostě a jasně zahodil trenky a ponožky do prázdného koše na prádlo, můj obývák vyplňuje z 45% vyprané a nevyžehlené prádlo, neb jsem zapřísáhlým nepřítelem podobných domácích prací a spoléhám v tomto případě na charitu, či spíše ustrnutí ženských členů své rodiny, případně mé milé, když mne navštíví v mém venkovském sídle.

Ani nevím jak, ale v transu jsem zahodil bundu, mikinu, triko, oblékl jiné, jinou mikinu, kominickou kuklu, kterou nosím na kolo, na ni čepici typu čupřina, svářečské brýle od Diora, lyžařskou bundu, sluchátka jsem provlékl do kukly, zapnul tracking software, GPS, do uší pustil poslední pecku od Meshuggah, do rukou vzal hůlky, na nohy boty značky Wintoperk a vyrazil s vervou do ulic, abych nesmírnou rychlostí opustil naši aglomeraci a jal se šlapat ve vychozených stopách ve sněhu po výsypce nad naším městem. Do kapsy jsem si tedy ještě pro jistotu dal čelovku, co kdyby mne zastihla noc, že ano.... Ale šel jsem tak rychle, že mne noc zastihnout prostě nestihla. Řítil jsem se neskutečnou rychlostí kolem mladého páru s kočárkem, že jen tak tak stačili zachytit fusak vytažený vzdušným vírem, aby zjistili, že dítě nechali doma. Nevnímaje psy štěkající jako o život až poté, co si uvědomili, že kolem nich prošlo cosi, co i jejich přesné smysly zachytily pouze mimoděk, vřítil jsem sena cestu pokrytou sněhem. To jsem již byl nucen zkorigovat svou rychlost a směr, abych nevběhl do příkopu lemujícího cestu,kterou jsem si vytyčil.

Jak říká slovenský herec Milan Lasica: podarilo sa. A šlo se a šlo se. Muzika vyhrávala, zpěváci zpívali, brýle se mi chvílemi mlžily tak, že jsem je prostě sundal a vsunul do kapsy, ale šlo se. Venku bylo okolo nuly a mě vzhledem k nedávné fatální indispozici začalo být cestou do kopce, kdy jsem nepolevil z vražedného tempa, zatraceně horko. I americké špionážní družice začaly zaměřovat své satelity směrem západním, jelikož mi horká pára, ve kterou se měnil pot, vycházela pod tlakem ušima. Doběh jsem na vrchol kypy, což je výsypka hlušiny po povrchovém dobývání hnědého uhlí a zařval: „áj em d king of d vrĺd!!“ Abych posléze tři minuty lapal po dechu a srovnával si manuálně tep z 250 bpm na 80.Okamžitě potom, co jsem chytil dech, jsem se začal pohybovat konstantní rychlostí kupředu, jelikož jsem začal lehce přimrzat. Odmrzl jsem a pohyboval se po kypě rychlostí odbržděného rypadla na útěku, naštěstí jsem si před nedávnem koupil nové špunty na mé hole, jak mi prodavač řekl: vy máte ale trekovky! Já nato: to je fuk, nordik volking s tim de! A de! Takže jsem šel, ale moje Bakerova cysta v levém podkolení se ozývala čím dál silněji, cestou dolů z kypy, kdy jsem překonal opět převýšení necelých sto metrů, mi koleno klesalo a i to přispělo k rozhodnutí nechat si tekutinu z cysty co nejdříve odstranit. Jak řekl doktor na sonu: sportem ku zdraví. Ale nepochodil, chlapec, to mne neodradí, neb pohyb je pro mne již slušnou drogou.

Doklopýtal jsem do obce, která se zove Božičany. Jelikož jsem minule vyděsil Vietnamskou prodavačku, snažil jsem se, aby mé hole neklapaly a já prosvištěl kolem jejího krámku bez povšimnutí. Leč opak byl pravdou. Jak uslyšela klapání holí, vyrazila s bojovným pokřikem: Mọi con người sinh ra đều có quyền tựdo, bình đẳng và có quyền mưu cầu hạnh phúc! Leč na opačnou stranu, než ze které jsem se řítil. Vír, který jsem okolo sebe vířil, ji, chuděru vrhl obrovskou silou zpět do krámku, kde usazena v regálu s mrkví ještě v deset hodin večer nesrozumitelně drmolila: Con người được trời cho cái trítuệ để có thể đối sử với nhau như anh em... Což znamená něco jako: Otče náš jenž jsi.. Vy víte, kde.

Nu příště si asi dám objížďku,ale musím dát pozor, abych netrefil zrovna konec zasedání zastupitelstva inkriminované obce, nerad bych, aby moje sportovní snažení mělo nevinné oběti na životech.

A jak jsem svištěl, lilo ze mne a lilo. Zvyšoval jsem rychlost se zvyšující se bolestí v levém podkolení, jelikož jsem chtěl být brzy doma. Okolo koupaliště jsem prosvištěl, jen jsem si stačil všimnout dvou tučňáků na letní dovolené a najednou jsem byl doma.

Prostě bez pohybu to prostě nejde,myslel jsem si, že vydržím týden v klidu, ale prostě to nedám,i kdybych měl duši vypustit, musím na čerstvý vzduch. A už se těším zase na více světla, chystám se pokořit lesem Smolné Pece, to je osada asi pět km do kopce přes les.

No ale dneska to docela šlo, skoro deset km, bez cca 200 metrů, chyba měření vznikla tím, že se mi pozdě zapnula GPS.

Tady je trasa: http://www.sports-tracker.com/#/workout/vsliz/das8re1udnted3fg

A spotřeba energie: 4336 kJ. Takže jsem si dopřál trochu vydatnější večeři. To se může :-D

A tobě, milý Bločku, přeji dobrou noc! :-D