Ve zdravém těle zdravý (vz)duch aneb jak jsem se vydal do bazénu

Můj pohyb
Chůze:	0 km
Kolo:	0 km
Cvičení:	0 h 0 min

Všichni uživatelé
Chůze:	95079.98 km
Kolo:	51412.41 km
Cvičení:	4327 h 47 min

Podělím se s vámi o zážitek, který se udál v době, kdy jsem měl ještě propůjčen titul TPcnt. (těžký přescent) Nyní mám již LPcnt. (lehký přescent) a mám našlápnuto na docenta, ale o tom někdy jindy.

Po jednom zimním gastronomickém orgasmu, u někoho z nás nesčetném, jsme s přáteli pojali nápad, že je třeba obžerství vyvážit pohybem a lehkým kondičním sportem. Tenisové kurty, hřiště na kriket, golfové jamky, dostihová dráha, cyklostezky (sjízdné jen na kole s pluhem a řetězy) nám zapadaly sněhem. Nu což, říkáme svorně jako jeden muž, z toho dvě ženy, plavecký bazén, sportsmenův v plískanici azyl. A protože jsme se kdesi v periodikách dočetli, že na západě od naší malebné vísky byl postaven šumný akvapark, to je to město, kde je ten chlapeček s omatlaným pindíkem, řekli jsme si, jedeme!
Jelikož na sobotní sushi maraton bral auto kamarád, v neděli jsem se uvolil svého čtyřicetičtyřčetného oře osedlat já. Jednak jsem lepší řidič, jednak mám vyšší funkci, jednak jsem chodil na vysokou a jednak a.... A vůbec.
Takže jsem ometl v neděli po obědě půlmetrovou vrstvu sněhu, která stihla od pátku napadat, nastartoval, vyhrabal se ze závěje, některé koně jsem musel zapřáhnout za výfuk, abych vyjel, nabral kamarádku a vyrazili jsme pro kamaráda s kámoškou do Chodova, odkud jsme nabrali směr lázně, které v minulosti nejspíš vlastnil František Křižík, či si tam léčil prostatu, prostě Františkovy Lázně, pro méně chápavé Franzenbad.

Po cestě, kterou je nebezpečno jet i za dobrého počasí, úzkou, plnou kamionů a řidičů, kteří si evidentně myslí, že zrovna oni jsou nejlepší na světě a vyloženě se těší brzy k Ayrtonu Sennovi na návštěvu, jsme se dokodrcali v deseticentimetrové vrstvě sněhu, bo silničáři byli jako každoročně překvapeni, že v prosinci sněží a nevyjeli, přes Sokolov, Citice, Černý Mlýn konečně na dálnici směr Cheb. Zde moje Porsche mohlo konečně nabrat tu správnou rychlost! Ručička na tachometru dýchavičně vyšplhala ke stovce a pohledem dozadu jsem se ujistil, že jedu více, než někteří z nás snesou.... Kamarádka drtila v rukou růženec a raketovou rychlostí odříkávala Otčenáš a Zdrávas na přeskáčku, tu Rusky, tu Chorvatsky, tu Mongolsky, je až s podivem, čeho je člověk v krajních situacích schopen. Kamarád vedle ní měl zakloněnou hlavu, zavřené oči, šedobílou barvu a dělal, že tam není.
Tak vzadu je to drsný, pomyslel jsem si. Kamarádka vedle mne vesele pokývala hlavou, žvýkaje Michalčinu čokoládu, kterou jsme našli v kastlíku, ještě že si ji nespletla s prezervativy, které mají podobný obal a nerušeně pokračovala v pletení svetru jídelními hůlkami, které jsem si odnesl z Japonské restaurace na památku. Jeli jsme, jeli, jeli a jestli nedojeli, jedeme dodnes. Ba ne, dojeli. Již když jsme přijížděli k budově Aquafora, bylo nám divné, že hlas v navigaci povídal: po sto metrech zahněte doprava, ale mají zavříno, volové! Ani v duchu by mne nenapadlo mu věřit. A co byste řekli? Měl pravdu! Měli sanitární den a koukali na nás jako na pitomce. A my na ně jako na voly, ostatně ten chlap v navigaci to říkal! Ovšem zajímalo by mne, co si z toho má člověk vybrat. Obojí je dost obtížně akceptovatelné, zvlášť když má člověk IQ 155 jako já, že ano :-D
Nu což, dětma nezatopíš, pomyslel jsem si a zavelel ústup. Jako jeden mu(žena) jsme se vydali nasednout do mých zelených Santových saní a vyrazili jsme směr Karlovy Vary, pro neznalé Karlsbad. Ty lázně musel asi v minulosti vlastnit Karel Schwarzenberg, proč by se jinak jmenovaly Karlovy, že ano. jelikož jsem se od sousedky dozvěděl, že tam mají bazén, nasměroval jsem předek auta tím směrem a zbytek se vydal ochotně za ním, což je ideální stav, blbé by bylo, kdyby zadek auta jel třeba směr Vojtanov, nevím, nevím, jak by se mi řídilo.
Po dvou hodinách, kdy jsem jezdil po kruhovém objezdu u zverimexu a dohadoval se s ostatními, kterým výjezdem se vydat, jsme nakonec dorazili na parkoviště u tržnice, co je tam Albert. Prý, bylo to tam napsáno na velké ceduli. Okukoval jsem zvědavě okolo, ale Alberta jsem nepotkal. Zato joudů až oči přecházely. Cestou k Alžbětiným lázním jsme uzavírali sázky, jestli budou taky jako na potvoru chlorovat vodu a sekat řasy na dně jako v těch Františkových. Prohrál jsem, bylo otevřeno a za trest jsem musel všechny večer odvézt domů, sázet se prostě nevyplácí, na to pamatujte, děti! BYLO otevřeno! Zakoupili jsme vstupné na hodinu a půl. Po nezbytné sprše a demontáži čoček z mých světelných čidel jsem částečně poslepu nakráčel do prostoru s bazénem. Důvěrně známý zvuk mořského vlnobití a závan slaného vzduchu........ se nedostavil, zato na mě dýchl smrad chloru a k mému uchu se donesla rozčilená ruština, kdy rozzlobená Ruska peskovala manžela slovy: durak, počemu u těbja nět dosť děněg, ja chaču etot bassejn dlja sebja! Očividně jí to nebylo moc platno, jelikož se v bazénu vesele cachtali lidé, kteří ji nejspíše nerozuměli.

Hele, skokanské můstky, já si už strašně dlouho neskočil, řekl jsem si. Rozeběhl se, odrazil a ....... skočil. Po dopadu na vodní hladinu jsem koutkem oka opožděně zahlédl následky svého činu. Věrna principu hydraulického válce chovala se kapalina přesně podle fyzikálních zákonů... Tři statní Arabové v rohu bazénu byli vlnou tsunami vyvrženi přes okraj přímo do dětského brouzdaliště, kde se ve stejném okamžiku začali topit, přívalová vlna zvedla jeho hladinu na dva a půl metru. Ruské turistky plovoucí středem bazénu se s pištěním držely lustru uprostřed haly a nicnetušící návštěvníky ve vířivce voda odplavila až do sauny. Kamarád poté, co se vrátil v plavkách od našeho auta venku, až tam ho voda odnesla, povídal, že se venku rozezněly všechny alarmy.
Rozzuření plavčíci v čele s ředitelem lázní po mně začali okamžitě pátrat. Snažil jsem se jim ukrýt v rohu bazénu, kde zbylo trochu vody, ale sváděl jsem souboj s rozzuřeným kaprem, který si ono místo tvrdošíjně bránil a několikrát mne bolestivě hryzl do palce u nohy...

Inu, měl jsem si více všímat cedulí u bazénu, jak jsem se dozvěděl později, cedule s přeškrtnutým panáčkem nad vlnami neznamená: nedělej vlny, vole, ale zákaz skákání do bazénu! A tak mne našli. Našli, donutili vylézt ven a za trest jsem musel nanosit všechnu vodu zpět kuchyňskou lžicí. Kdybyste měli zájem zajít se podívat, nosím ji tam ještě pořád.
Inu ani rekreační sport není úplně bezpečný, zvlášť když jdete ve Varech do bazénu. Člověk nikdy neví, kdo vám do něj skočí... :-D

vsliz

Původní Sebekoučink

Získané body

Počítadlo pohybu

Přátelé

vsliz

Ve zdravém těle zdravý (vz)duch aneb jak jsem se vydal do bazénu

vsliz

Aktuality

Kvíz o ceny

Ankety

Naši partneři