Tak tuto příhodičku si nemohu nechat pro sebe. Kamarád mě pozval do nedaleké zahr.restaurace.Ví, jak miluju horké maliny se zmrzlinou a šlehačkou, tak je taky objednal. Navrch jsme si ještě dali kafíčko a klábosili. Povídáme, povídáme a já začala cítit svou tzv. 1.vlnu - škrundlání v břiše. Povídáme dál a objevuje se 2.vlna - je to v zatáčce!! Povídáme...přichází 3.vlna - s omluvou běžím na WC - obsazeno. Potichu říkám: "nutně" a přitom rozepínám knoflik a zip od kalhot. Nic....volám: "spěšně!" Dveře se otevírají a já si mohu ulevit. S úsměvem se vracím ke stolu. Asi po hodině jsme se s kamarádem rozloučili a já se rozhodla zajít se podívat do Lídlu, který je asi 2 a půl stanice tramvají. "Půjdeš pěšky Zori" nařizuji si. Dojdu do Lídlu a rovnou mířím k pultu, kde mají mé oblíbené tvarohy s ořechy a rozinkami. Ale znáte to, tuhle zlevněné kedlubny, tamhle lacinější šunka atd. atd. Košík se naplňuje a náhle....1.vlna! Trochu mě to zaskočilo, ale pokračuji k pokladně, rychle platím a vycházím z Lídlu. Pro jistotu se na chvíli zastavím a zapálím cigaretu (asi pro uklidnění) a zjišťuji "střevní" stav. Vypadá to jakž takž a tak se vydávám k domovu pěšky. Dvě třetiny cesty to celkem jde, ale v poslední třetině přichází bezútěšný tlak...stahuji půlky co nejvíc to jde. Zrychluji tempo, ale čím rychlejší krok, tím silnější tlaky!!!! Hurá - jsem ve výtahu, pokud dojde k mému zostuzení, nebudou svědci, uklidňuji se. Ani nevím, jak jsem odemkla a už vrážím do té malé místnůstky a dílo je hotovo. Utírám "mrtvolný" pot ze sebe, otevírám okna v celém bytě a říkám si, že "ten nahoře" mi dnes něco vzkázal: "Nežer, co nemáš, jinak příště dopadneš hůř!!!" Dobře, dobře, beru to na vědomí......,ale když já mám ty maliny tak ráda!!!! Tak tam "nahoru" vzkazuji: "V předtuše požití zmrzky s malinami, příště vybavím se pamperskami."