Sledujte nás:

Jak zvládnout neodbytného hostitele?

Zpět

Ing. Hana Málková, PhDr. Iva Málková

 

Obecné rady, jak zvládnout večírky, návštěvy a oslavy, jste se mohli dočíst v tomto článku.

Mnohdy není ani tak těžké zvládnout sám sebe, ale situace nám může ještě ztížit neodbytný hostitel.

A jak se s těmito situacemi vypořádat tak, abychom byli spokojeni sami se sebou, ale zároveň ani neurazili hostitelku odmítáním pohoštění, které pro nás připravila?

Naše chování na návštěvě při odmítání jídla se může pohybovat od pasivity (vezmu si vše, co se mi nabízí, a jsem z toho nešťastná) až k agresivitě (pohádám se s tchyní, která se cítí odmítnutím jejího cukroví odmítnuta sama). Pokusme se dopracovat k chování asertivnímu.

Rozhodující pro vaše chování by mělo být i to, zda-li jde o hostitele, které vidíte náhodně a zřejmě se s nimi již nikdy nesetkáte, nebo zda jde např. o příbuzné, se kterými se scházíte pravidelně.

V prvním případě, pokud je hostitel opravdu neodbytný, úporný v nucení do jídla, nemá smysl investovat energii do jeho převýchovy. Můžete se např. vymluvit, nabízí-li vám něco, co nechcete, že máte zažívací obtíže, alergii, že jdete druhý den k lékaři na vyšetření a musíte omezit příjem potravy, že nemůžete pít alkohol, protože berete léky, řídíte apod. Tuto variantu volte opravdu výjimečně. Daleko efektivnější a účelnější, zvláště pokud jsou hostitelé vaši přátelé a známí a vy se s nimi setkáváte častěji, je asertivně je naučit novému chování. Jde to sice pomalu, ale možné to je.

Základem asertivního chování je otevřenost komunikace bez použití manipulativních strategií, stálé zachovávání respektu a úcty k sobě i k těm druhým, s nimiž vstupujeme do kontaktu. Podstatou asertivního chování není osvojení si technik, díky nimž získáme „navrch“ nad těmi druhými a dosáhneme svého. Je to něco mnohem hlubšího: jsme-li asertivní, dokážeme si jasně vymezit své osobní hranice a respektovat osobní hranice druhých.

Ukážeme si to na příkladech:

Zasedáme k bohatě prostřenému vánočnímu stolu

Představme si situaci, kdy jako každoročně zasedneme u rodičů či prarodičů ke svátečnímu vánočnímu stolu, ke kterému patří zažité jídelní zvyklosti, které byste chtěli s nastolením jiného životního stylu změnit.

Blízcí příbuzní jsou dokonale natěšeni a připraveni vás uctít a vyjádřit svou lásku k vám právě skrze plný stůl neodpovídající vaším běžným zásadám, ba právě naopak. Předkládají před vás typické vánoční pokrmy, cukroví a doplňují to neustálým pobízením.

Zkuste si vzpomenout, co vám jde v tento okamžik hlavou

"Já vím, že bych cukroví jíst neměla, naberu zase ty kila jako každý rok. Ale – Vánoce, to je přeci smažený kapr a bramborový salát, cukroví, bez toho všeho to nejsou vůbec Vánoce. A co tomu řeknou druzí? Máma, babička...... bude nešťastná, bude si myslet, že mi něco je, bude mít o mne starost, bude si myslet, že jsem nevděčná…..."

Zkuste situaci přehodnotit – nacvičit si dopředu jiné myšlenky

"Budou Vánoce skutečně bezcenné, pokud se budeme stravovat jinak než tradičně?  - oč nám jde nejvíce – splynout s normami společnosti, nebo si zachovat sebe sama? - Je pro nás důležitý vlastní pocit uspokojení?"

Pár konkrétních rad, jak zvládnout okolí

Klasické výroky okolí:

"To jsem ráda, že jsi konečně tady, celý týden peču a připravuju pohoštění, už se na tebe všichni moc těšíme. Tak pojď ke stolu, už je všechno nachystané..."

"Ale no tak, co je to s tebou, vždyť jsem to pekla hlavně kvůli tobě, to jsi měla vždycky nejradši…"

Asertivní přístup (s respektem k sobě i druhé straně):

"Mami, moc díky za to, že ses tak snažila. Ale já to všechno jíst nechci – jím teď trochu jinak, snažím se vybírat zdravější a kvalitnější potraviny. Mám radost z toho, že mi to jde a cítím se dobře.

Nechci si to vzít, ale doufám, že tě to nemrzí. Vezmu si třeba malý kousek na ochutnání, ale pro příště tě poprosím, abychom se domluvili na jiném jídle. Nebo se dohodneme dopředu, já něco přivezu a pak to spolu uvaříme."

Další možnosti odpovědí:

"Fakt je mi takhle mnohem líp, mám ze sebe radost, mám víc energie, elánu a síly. Není to nic proti tobě, ale já bych sem nejezdila ráda, kdybych měla pocit, že tě budu trápit, když nesním to, co mi připravíš. Domluvme se na změně."

Reakce okolí:

"Tak si vezmi alespoň ty vanilkové rohlíčky a kousek vánočky, je výborná, letos se mi zvlášť povedla. A nebo ten bramborový salát, který máš tak ráda."

Na možné matčiny námitky lze asertivně reagovat:

"Já si vezmu jeden kousek vánočky a ten si vychutnám. Ale ten salát si už opravdu nedám."

"Ne, děkuju, jsi hodná, je to výborné, vždyť vidíš, jak to ostatním chutná. Já si vezmu moc ráda to ovoce, co je na stole. Nemám na další cukroví chuť a nechci se nutit, to by ti přece radost neudělalo. Navykla jsem si jíst lehčí stravu a ověřila jsem si, že mi to dělá dobře. Cítím se od té doby opravdu lépe, nechci si to pokazit! Pokud bych to porušovala, necítila bych se dobře."

"Děkuju, ale vezmu si tohle, mám na to největší chuť."

"Ne, díky, už nebudu, je mi nejlíp, když nemám tak plný žaludek."

Reakce lze obměňovat neomezeně. Naše "protistrana" to většinou myslí dobře, nabízí-li opulentní formu občerstvení, ale my musíme trvat na tom, že to myslíme dobře především sami se sebou, že my jsme soudci toho, co je pro nás dobré, a nikdo jiný. Máme-li se rádi a je-li míra naší sebeúcty vysoká, nemáme s tím většinou ani problém, stačí jedno až dvě „ne“, prezentované s úsměvem, mile, což je přirozeně startovní plochou pro respekt a přijetí druhými. Jestliže je však pro nás odmítnutí problém, druhá strana to vycítí, vnímá naše rozpaky a váhání jen jako ostych a ve své nabízecí strategii ještě přitvrdí – dlužno podotknout, že většinou skutečně v dobré vůli.

Pokud jste se desítky let chovali jinak (vy i vaši blízcí), je jasné, že není jednoduché to hned změnit, ale nejdůležitější je to zkusit v praxi. Uvidíte, že po pár pokusech už snad nebudete odcházet z návštěvy s plným žaludkem či nepříjemným pocitem, že jste hostitelku zklamali. 

Hodnocení (53 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

29. 12. 2017 20:50
někteří lidé to stejně nejsou schopni pochopit, tak je dobře o tom vědět a připravit se na to...
29. 12. 2017 15:47
Nejdůležitější je vyhrát nad sebou. Věřím, že okolí dokáže má přání akceptovat a pochopí, že je pro mne podpora důležitá.
26. 12. 2017 10:40
pomáhá mi nacvičit si dopředu, co budu říkat. Nebo si to alespoň zformulovat.
23. 12. 2017 21:01
23. 12. 2017 20:58
Někomu to nikdy nedojde.
20. 12. 2017 12:44
Už vidím to dusno, kdybych řekla 82 leté mamince důchdkyni, že si vybírám kvalitnější potraviny.
18. 12. 2017 13:09
Některým příbuzným to nevysvětlíte
17. 12. 2017 21:36
No někdy je to opravdu problém...a s mou "slabou" povahou...
17. 12. 2017 14:05
zajímavé
17. 12. 2017 14:05
zajímavé
17. 12. 2017 05:08
Tohle celkem ukociruji.
16. 12. 2017 23:49
Je velmi těžké pro mě to ustát.....
15. 12. 2017 20:06
Nevím, jak u vás, ale já předem všem hlásím, že jím jinak, všichni to vědí a podle toho se chovají. Nikdo mě do ničeho nenutí. A něco méně kalorického si vždy najdu. A velká rodina je vůbec nejlepší, protože téměř není jídlo, které by jedli všichni, takže se ani trochu nevymykám. A další řešení je přinést nějaké saláty (zeleninové, luštěninové apod.) nebo jen zeleninu.
15. 12. 2017 10:32
zajímavé čtení....
15. 12. 2017 06:42
Hm, tak mám zrovna období, kdy s tímhle mám problém
14. 12. 2017 09:41
Tak tohle se mě naštěstí netýká :)
14. 12. 2017 08:42
vtipné je, když mamka neví, co mi ještě nabídnout a pak mi naprosto vážně domlouvá , že bych měla zhubnout
13. 12. 2017 21:02
letos budu hostitelkou ja tak to budu mít jednoduchý.A když někam mezi svátkama půjdeme na kávu,tak si dám jen malé množství cukroví,abych neurazila
13. 12. 2017 11:45
Děkuji za rady a článek
13. 12. 2017 05:30
Super článek
13. 12. 2017 05:26
Nemám problém.
12. 12. 2017 22:42
Naštěstí mám kolem sebe rodinu a přátele, kteří do této kategorie nepatří.
12. 12. 2017 21:37
Pěkný blog! Bohužel už nic takového nemusím řešit, rodiče a tchýni nemám. Na vánoční návštěvě u tchána řešíme vše kromě jídla. Tak vše jde podle mě a děti a kamarádi to respektují. Naštěstí se všichni snaží žít zdravěji.
12. 12. 2017 20:16
díky za článek a dobré rady...snad to nebude potřeba...
12. 12. 2017 19:39
Děkuji za článek, v rodině se to dá zvládnout, ale když se slaví narozeniny např. s kolegy, tak je opravdu těžké odmítat alkohol
12. 12. 2017 12:31
Jo, s babičkami je to každoročně hra kdo z koho. :-)
12. 12. 2017 12:23
Mám štěstí, že rodina ví jak bojuji a uznává to. U přátel je to někdy trochu složtější, ale zatím se to vždy podařilo vyřešit třeba malou ochutnávkou, s tím že se do mě už víc nevejde a unést poznámky typu : tedy jít na návštěvu najedená to snad není ani normální :-))
12. 12. 2017 12:15
Někdy je to opravdu problém.
12. 12. 2017 12:03
já už jsem maminku trochu přeučila . že mě nemá nutit jíst co nechci a ani už mi domů nestrká balíčky s jídlem, ségra nabídne co má ale nenutí
12. 12. 2017 12:01
Nápady v článku jsou super, ovšem zjišťuji, že se to týká hlavně lidí společenských, případně s velkou rodinou.
U mně to tak není, takže mejdan s rodinou či přáteli je pro mně opravdu mimořádná příležitost, takže to tak beru.
Horší prekér jsou moje plavební dovolené ale tam je to čistě na mně a žádný neodbyta neútočí :-))
12. 12. 2017 12:00
Díky za článek, už jsem si za ty roky rodinu převychovala :-).
12. 12. 2017 11:26
Někdy je to opravdu těžké odmítnout. Taky si lze něco nechat zabalit s sebou, třeba cukroví nebo vánočku, a pak se s někým podělit. Ale je to stejně těžké jako třeba v restauraci s partou odmítat alkohol.
12. 12. 2017 10:47
Zajímavé. Ale jak najít neodbytné hostitele? :-)
12. 12. 2017 10:34
Přinést si vlastní jídlo na Vánoční sváteční oběd mi osobně přijde nevhodné, volím radši variantu takovou, že pokud jídlo patří mezi ty kaloricky vydatné, dám si menší porci ... pro jednou se přece nic nestane, a druhý den třeba jídelníček trochu odlehčím. Cukroví moc nemusím, tak tady problém nemám.
12. 12. 2017 10:21
To všechno je možné, když " protistrana " je schopna být mým partnerem k diskusi. Pokud se jedná o osobu psychicky posedlou, se zvrácenými představami o tom, co je zdravé, dobré... a co ne, o osobu, která je vztahovačná, namířená cíleně proti mně ( jistě jste pochopili, že jde o moji tchýni), tak je to neřešitelná situace a asertivní chování, byť bych se snažila jak chtěla, mi ještě naopak přihorší. Nejsem psycholog. Zde platí: starého psa novým kouskům nenaučíš a proto volím cestu nejmenšího odporu - sním, co mi nabídne, nechci dělat v rodině peklo.
12. 12. 2017 09:30
Já si myslím, že 1 den v roce není nic hrozného udělat radost svým nejbližším. Kompromisem je pro mne poloviční porce nebo jen ochutnávky s vysvětlením, že víc už skutečně nejsem zvyklá sníst. Já spíš bojují s tím, abych si nějakou dobrotu sama nepřidala.
12. 12. 2017 09:22
Naštěstí mám okolo sebe rozumné a chápající lidi...Ale díky za článek
12. 12. 2017 09:20
Moje rodina už mne zná a když řeknu ne, tak to platí, ale v cizím prostředí to ještě tak neumím. Tokává věta : nedělej Pamelu a koukej si vzít a ochutnat, tak ta mne dostane a jím i když nechci.
Ale díky za rady, pro mne jsou užitečné.
12. 12. 2017 08:23
Ono se těžko odmítá 86 leté mamince, která se vydá nakoupit něco, co mám dle její zkušenosti zaručeně ráda, to si raději řeknu : snad pro jednou to zvládnu.
12. 12. 2017 08:00
pěkně napsané, tohle přece nemůže nikoho urazit
12. 12. 2017 07:24
Děkuji za rady,jen to dokázat.

Naši partneři